Já snad začnu být pověrčivý, říká mistr Evropy v desetiboji Jiří Sýkora

Před třemi týdny vybojoval člen OLYMP CS MV Jiří Sýkora titul mistra Evropy v kategorii do 23 let v královské atletické disciplíně desetiboji. Stal se tak vůbec prvním vícebojařem v zemi, která vychovala legendy této disciplíny Roberta Změlíka, Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho, kterému se to podařilo. Jak těžká a náročná to byla cesta, kterou musel bývalý juniorský mistr světa v desetiboji podstoupit, aby opět mohl slavit zlatou medaili, se vám pokusíme přiblížit. Třeba i jako povzbuzení pro Adama Sebastiana Helceleta, který startuje právě teď na elitním mistrovství světa v Londýně.

Karty byly před evropským šampionátem do 23 let rozdány jasně. Tabulky nelžou a uváděly tyto informace: Desetiboj: 1. Samuelsson (Swe) 8172, 2. Sýkora (Cze) 8120, 3, Duckworth (Brit) 7993. Ostatní soupeři již měli větší ztrátu, ale to nemusí nic znamenat. Jiřího Sýkoru tak papírové prognózy pasovaly na jednoho z kandidátů zisku medaile.

On ale měl výkonnostní cíl z OLYMP CS MV jiný – měl skončit na prvním místě. Šibeniční úkol, který na klidu nepřidá, ale Jirka si věřil.  Se Samuelssonem sice dva své poslední souboje prohrál, ale vždy až v poslední disciplíně a Duckworth, v USA studující Brit, se letos hodně zlepšil, ale jeho výkony nejsou vyrovnané. Je to vynikající sprinter a skokan, ale vrhy mu nejdou a s patnáctistovkou si také „netyká“.

Do Polska, do Slubice, odjel Sýkora již šest dní před šampionátem, nechtěl riskovat dlouhou 11hodinovou cestu autobusem z Prahy do dějiště šampionátu dva dny před závodem, jeho zádům by to neprospělo. Ve Slubici, kde našel kvalitní sportovní areál vzdálený jen dvě hodiny jízdy od Bydhoště, se připravoval na vrchol své sezóny a teprve v bydhošťském hotelu se přidal k české výpravě. Trochu se i na místě stranil ostatních, nechtěl ode všech slyšet, že je to na něm, aby vybojoval pro českou výpravu tu nejcennější medaili. Plně se chtěl soustředit na své dny „D“.

V předvečer závodu mu udělal radost tréninkový partner David Sklenář postupem do finále závodu na 110 m překážek a šel odhodlaně na start úvodní disciplíny. V půl deváté přijel na stadion a zpět se vracel až po deváté hodině večerní. Téměř dvanáct pak hodin strávil na stadionu během prvního půldne desetiboje. Potěšil jej velký transparent, který jeho kamarádi přivezli do Polska a na němž stálo: „Sýkora – go for gold.“ Ten nápis pak cestoval po stadionu, tak jak Jirka měnil sektory, v nichž závodil. Stále jej měl před očima.

Desetiboj pro něj začal stovkou a dostal se v ní těsně pod 11 sekund. „Žádné nadšení, ale také ne propadák,“ zhodnotil stroze své vystoupení. Zaskvěl se v ní Brit Duckworth časem pod 10,60.

Pak přišla dálka, která patří k jeho oblíbeným disciplínám. Ale co to? První zajišťovací pokus byl jen 13 cm za sedmimetrovou hranici a Jirka při něm ucítil záda. „Nemohl jsem dodělat pořádně odraz, snad to nebude v dalších disciplínách moc vadit,“ nejistě prohodil po dálce. Věděl však také, že mu ubyl jeden soupeř. Brit se nešťastně zranil a musel ze závodu odstoupit.

Při kouli jej záda nebolela a Jirka předvedl tři pokusy, které byly všechny nejdelší ze všech, co ukázali soupeři. První vyhraná disciplína. „Všechny tři vrhy byly do jednoho kýble, ani jeden neuletěl,“ tvrdil a narážel na skutečnost, že jeho osobák je skoro o půl metru dál.

Ve výšce se poslední dobou trápí a nejinak tomu bylo v Bydhošti. Jistě zdolal 196 cm s rezervou, ale na výšce o tři centimetry vyšší začal dělat tradiční chybu a laťku třikrát shodil, a nechtěl to moc komentovat – v průběžném pořadí byl až osmý. Většina jeho soupeřů si totiž dělala jeden osobák za druhým. Vše však v duchu slov písně Jaroslava Ježka: „Ten umí to, a ten zas ono,“ naštěstí nikdo z nich, kromě Samuelssona, nemá vyrovnané všechny disciplíny, a o tom desetiboj je.

V závěrečné disciplíně prvního dne si vylepšil nejlepší čas sezóny a posunul se na páté místo s malým odstupem na všechny čtyři borce před ním. Nečekaně na čele byla dvojice, výborný skokan Švýcar Oberholzer a Bělorus Andraloits měli stejný počet bodů a jen o bod méně měl Fin Savola. Samuelsson ztrácet 28 a Jirka 45 bodů a to v desetiboji nic neznamená a Jiří věděl, že druhý den mívá lepší.

Před třemi lety byl na MS juniorů také po prvním dnu pátý a pak se radoval ze zlata. Hlavně se konečně najíst, neboť to v průběhu prvního dne moc nešlo, nechat se namasírovat a dobře vyspat.

To co ovlivnit mohl, to učinil, se spánkem to však bylo horší. „Trenére je tu už doktor, celou noc jsem skoro nespal, několikrát se mi chtělo zvracet, chvílemi jsem se potil a chvílemi měl zimnici, nevím co se mnou je,“ to byla jeho první slova, když se před šestou hodinou ranní sešel na snídani s trenérem. Doktor k dispozici byl a přisuzoval to do jisté míry nervozitě, tu si však Jirka v té době nepřipouštěl. Jak zvládne druhý den? Na překážkách se letos hodně zlepšil, vždyť v této disciplíně měl také splněný limit pro start na ME. Co s ním udělá probdělá noc? To nevěděl nikdo.

Ještě během rozcvičení, které pro něj začalo kolem osmé hodiny dopolední, se necítil dobře, ale na stadion přišel jiný Sýkora, odhodlaný bojovat. Překážky zvládl výborně, co výborně, přímo skvěle. Byl na nich nejrychlejší ze všech a zaběhl si velký osobák, kterým by i mezi specialisty překážkáři bral finále a vyhoupl se na druhé průběžné místo. „Musel jsem je dát dobře, když mám trenéra specialistu na překážky,“ hodnotil s úsměvem svůj výkon.

A pak přišel disk, jedna z jeho parádních disciplín. Začal výborně hodem přes 47 metrů a i to by mu stačilo na už třetí dílčí vítězství v disciplínách desetiboje. V druhém pokus přidal půl metru a jen dva centimetru mu chyběly k 48 metrům. Největší soupeři ztráceli skoro pět metrů a to nebylo všechno. V posledním pokuse se parádně trefil a jeho disk letěl přes 50 metrů, přesně o 37 cm. Jirka poprvé neudržel svou pózu introverta, který na každý vydařený pokus zareaguje jen mírným pokyvem hlavy. Tentokrát mu ruce radostí vylétly nad hlavu a celý stadion slyšel jeho výkřik: „Joooo!“ Diskem zadělal na zlato a pořadatelé mu poté přinesli nové startovní číslo. Jméno Sýkora na něm bylo na zlatém podkladě, aby diváci viděli, kdo je lídrem soutěže. Jirka vedl s náskokem přes 100 bodů. Tohle číslo už nesmí nikomu přenechat!

Čekala jej však tyč, která jej již mnohokrát zradila. Nejvíc to mrzelo na OH v Riu, ale i při mezistátním utkání letos v halové sezóně a základní výšku nezdolal ani při posledním testu před odjezdem na ME při extralize. „Musím dát základ, uklidnit se a pak to půjde,“ vnucoval si. To co si přál, se mu splnilo. Nakonec z toho bylo 450 cm, chtěl skočit i víc a pak jen hodně dlouho sledoval, co předvedou soupeři, kteří umí předvést i skoky nad pět metrů. Největší Jirkův soupeř Samuelsson však neměl svůj den a na Jirku získal jen 60 bodů a to bylo dobré.

Sýkora byl nadále lídrem soutěže a tím, že v tyči vypadl dříve, než jeho největší konkurenti, nastoupil k oštěpu v první skupině (házela o dvě hodiny dříve, než ta druhá). Na oštěpu hodně pracoval, pomáhal mu s ním světový rekordman Jan Železný a ten tvrdil, že Jirka má na hody daleko přes 60 m. Zatím se to však nikdy nepovedlo. Pak se Jiří rozběhl k prvnímu pokusu a trefil oštěp naprosto ideálně a ten letěl opravdu daleko přes 60 metrů, více než tři metry a spokojený Sýkora mohl opět projevit svou radost. Jeho ruce opět vylétly nad hlavu a jeho „Jooo!“ opět znělo stadionem. Samuelsson a spol. stáli v hledišti a čekali na své oštěpařské vystoupení, ale bylo jim jasné, že Sýkora si jde skutečně pro zlato, jak ostatně celé dva dny mohli číst na tom povzbuzujícím transparentu.

Po oštěpu měl lídr závodu přes tři hodiny čas do závěrečné patnáctistovky. Šel si lehnout do odpočívací místnosti, rest roomu a čekal, co předvedou v oštěpu soupeři v boji o zlato. Po každém z jejich pokusů za ním přiběhl trenér a hlásil: „Stále nic, hází hluboko pod 60 metrů.“  Po skončení jejich zápolení pak Jirkovi oznámil: „Po oštěpu vedeš o 120 bodů, to už neztratíš, to je 22 sekund, více než celá rovinka, na 1500 m, to ti nedají.“

Úkol tedy zněl jasně: Běžet si svůj běh na hranici 4:45, nenechat se vyprovokovat k rychlému začátku a sledoval žlutý dres Švéda. Samuelssson je výborný běžec a Jirka věděl, že právě v závěrečné disciplíně desetiboje jej dvakrát při posledních závodech bodově předstihl. Švéd musel kromě útoku na Jirku i hlídat Bělorusa Andraloitse, který za ním jen těsně zaostával. Bělorus začal hodně rychle a Samuelsson musel jít za ním. To vedoucí muž průběžného pořadí si držel své tempo a sledoval žlutý dres Švéda.

„Na začátku třetího kola mi trochu zatrnulo, Samuelsson se mi dost vzdaloval, musel jsem se pořádně kousnout.“ Bělorus i Švéd však doplatili na příliš rychlý začátek a v závěrečném okruhu trpěli a Jirka se k nim přibližoval! V zatáčce před cílovou rovinkou už bylo jasné, že si Jirka běží pro své zlato. Doběhl za svými největšími soupeři, zvedl nad hlavu ruce na znamení triumfu a skácel se únavou k zemi. Dokázal to.

Za dva dny nasbíral 8084 bodů, 26 za svým osobním rekordem a svého největšího soupeře Švéda Samuelssona za sebou nechal 40 bodů. Po dalším dni s více než dvanáctihodinovém pobytu na stadionu. Stal první českým desetibojařem, který dokázal vyhrát MS juniorů a nyní i ME do 23 let a ze šampionátu pro tuto věkovou kategorii to je první zlato z víceboje v historii a to v zemi, která je považována za desetibojařskou velmoc.

„Splnil jsem výkonnostní cíl, ale bylo to hrozně těžké, asi si se mnou zahrály i nervy, ale dokázali jsme to. Já snad budu pověrčivý a když budu po prvním dnu pátý, tak nakonec vyhraju“ to byla první slova, která vyřkl směrem k trenérovi a narážel na stejný průběh jeho zlatého juniorského šampionátu v Eugene před třemi roky. Sýkora šel v Bydhošti dva dny pro zlato a skutečně si pro něj došel.

autor článku: Luděk Svoboda