Triatlonistka Frintová skvěle běžela v Japonsku a pořád patří do světové špičky

Jediná česká triatlonistka v elitní světové společnosti Vendula Frintová zahájila sezonu seriálu mistrovství světa výborně. Po závodech v Abú Zabí, Bermudách a Jokohamě se drží na sedmém místě! Takhle je naše závodnice, trojnásobná olympionička, která oslaví už 35. narozeniny, prožila.

Jokohama – 7., skvělý běh pod 35 minut

„Tenhle poslední závod hodně bolel, tímto klidně může celá reportáž začít. Od prvních metrů ve vodě žádná ze závodnic nedala té druhé ani metřík náskoku, plavalo se tělo na tělo. Druhý okruh máme časy o deset vteřin rychlejší než ten první a to dříve nebývalo! Že by náznak získané plavecké rozvahy a jistoty? Na kole jak už je pravidlem neskutečný kvapík po celou dobu.

Odměnou je hratelná ztráta na první skupinu -1:15. A na běhu už se jde na morál. Držela jsem se v početnější běžecké skupince, ze které do posledního kola vbíhá už jen trojice závodnic, které jsou schopny akceptovat nasazené tempo. Jsem mezi nimi. Dobíhám celkově sedmá, za 34:38 na deset kilometrů. Před nějakou dobou pro ženy nemyslitelné, dnes už nezbytné, pokud pokukujete v umístění mezi prvními deseti na světě.  Celkově sedmá příčka mi patří i v průběžném hodnocení světové série.“

Bermudy – 11., premiéra v Karibiku

„Poprvé v historii závodů WTS se uskutečnil jeden z podniků tohoto seriálu na Bermudách a ihned na úvod je třeba zmínit, že to nebyla vůbec špatná volba. Kdo sleduje triatlon trochu podrobněji, bylo mu ihned jasné, proč právě tady. Odtud totiž pochází současná hvězda ženského triatlonu a loňská mistryně světa Flora Duffyová a nic na tom nemění fakt, že většinu času tráví na své tréninkové základně v americkém  Boulderu nebo rodišti jejího manžela v africkém Stellenboschi. Obě místa spojuje vysoká nadmořská výška a výborné tréninkové podmínky, takže ideální místa pro život triatlonistky.

A Bermudy? Plavání v Atlantiku, deset poctivých kol s poměrně výživným kopcem na kole a závěrečné čtyři okruhy na běhu obsypaným diváky – to byla kulisa sobotního závodu. Ještě na dopolední závod mužů to vypadalo, že divákům je nějaký triatlon “šumák”, ale, jakým je Flora silným tahákem se ukázalo na odpoledním závodě žen. Troufám si tvrdit, že vyjma olympiád a finalových závodů MS, to byl nejsledovanější závod WTS. Takový velký divácký koncert  pro Floru.

Ta vyhrála způsobem start – cíl a potvrdila po pádu a nedokončeném úvodním závodu v Abú Zabí, že je současná triatlonová jednička v ženském startovním poli. Já jsem odjela velmi dobrý závod a obsadila celkovou 11. příčku, která mii náleží i v průběžném hodnocení seriálu WTS.“

Abú Zabí – 14., krveprolití na okruhu F1

“Závod, na který asi všichni, kromě překvapivé vítězky, budou chtít co nejrychleji zapomenout. To je tak, když v poušti třikrát do roka prší… Závodní trať, která byla jako v loňském roce designována na místní okruh F1, se proměnila v kluziště.  Závodu žen předcházel závod mužů, kde z 60ti členného startovního pole skončilo 38 závodníků na zemi, někteří i více než pouze jednou. Ani to nepřimělo ITU učinit změny pro nastávající závod žen a i ten se proměnil v krveprolití.

Z top 10 skončilo na zemi pěti závodnic včetně dvojnásobné mistryně světa Flory Duffy, která je jednoznačně nejlepší cyklistkou našeho sportu a zvažovala i účast na Hrách Commonwealthu v kategorii horských kol. Jedna závodnice v bezvědomí, další se zlomenou pažní kostí. Ani má mise “udržet se v poloze vzpřímené” nevyšla. Přestože jsem se po závodě obávala zlomeniny zápěstí, rentgen ji neprokázal. Nicméně poškození bylo vážné a minimum času při pobytu v ČR před dalším zahraničním kempem mi nedovolilo se zranění věnovat pečlivěji. Má ruka není ani po pěti týdnech zcela mobilní, stále otéká a omezuje mě nejen v tréninku.

I tento závod ukázal, jak je důležité a v tomto případě doslova nezbytné cestovat na vrcholné závody s doprovodem. Za skvělý servis bych chtěla poděkovat trenérovi Seidlovi. Bez jeho pomoci bych nebyla schopná ani zabalit kolo, natož s ním na letišti manipulovat. Konečné 14. místo není žádný propadák, ale byla jsem dobře připravená a měla na víc. Za normálních podmínek by se však celý závod vyvíjel úplně jinak.“