19 Bře Anička, olympijská naděje na skeletonu, se stěhuje do Česka
Narodila se v Praze před 22 lety, 21 let žila v Německu a teď se opět stěhuje do Českých Budějovic. Anna Fernstädtová, původem gymnastka, má za sebou epesní sezonu na skeletonu, první v kombinéze české a s logem Olympu. Obhájila v ní na domácí dráze v Königssee titul juniorské mistryně světa a mezi dospělými skončila ve Whistleru v Kanadě čtvrtá (za třemi Němkami…)!
„Stala se zajímavým přínosem pro celý náš tým,“ oceňuje ji Martin Bohman, šéf českého svazu bobů a skeletonu. „Až se naučí běhat, může být nejlepší ze všech. V dráze má úžasný cit, narodila se s ním, jen se veze, nemusí dávat tolik síly a bojovat s ní jako ostatní,“ říká o ní reprezentační trenér David Kupczyk, jemuž pomáhá i jeho otec Andrzej, polský olympionik z Mnichova 1972 na trati 800 metrů – oba s velkými zkušenostmi z ledového koryta s Kanaďany i Lotyši.
Olymp, nový domov
Takže, jaká to byla zima?
Moc pěkná. I když jsem si musela zvykat na všechno nové, materiál, lidi i organizaci a celý trénink (od 14 let, kdy žila v Bertechsgadenu, závodila za Německo, včetně 6. místa na olympiádě v Pchjongčchangu, po změně národního dresu letos nemohla jezdit světový pohár, jen nižší Interkontinentální, který vyhrála, pozn. aut.).
Těžší to bylo s nářadím, se skeletonem?
Mám ho lehčí a měkčí, víc reaguje na trati. Což ale neznamenalo, že bych si na něj jednou přivykla a už to jelo. Na každé trati jsem ten proces osahávání a zvykání musela podstoupit znovu. Na každé se jezdí jinak, i když je znám, postupně se mi to znovu daří. Ani nemůžu říct, zda ten můj předchozí byl lepší, protože jsem je neporovnávala v jízdách na stejném místě za sebou. Není horší, nebo lepší, je zkrátka jiný.
A s tím během?
Na konci zimy jsem si už běhala osobáky, ale pořád patřím v tom poli závodnic k nejhorším. Věřím trenérovi, je zkušený, jde to nahoru, můžu zlepšit silově i technicky. Asi to bude tvrdé, už jsem něco poznala a taky si dokázala zvyknout. Stejně tak trenéři na mě, aby viděli, co funguje a co ne.
Co je nejhorší?
Ty třístovky, dvoustovky, sto padesátky… posilovna. Od každého něco. Ale pořád se zlepšuju, v běhu líp na dráze než na ledě, tam je potřeba ještě získat lepší techniku.
Kolik máte hladkou stovku?
Víte, že ani nevím…
start!
Hodně se liší současné česko-polské pojetí od německé přípravy?
Ano, dost. Sílu docela mám a tolik ji nepotřebuju, v Německu jsme ji dělaly možná až moc. Proto se hodně zaměřujeme na atletický trénink, víc jsem běhala. Taky se tady víc smějeme, je tady celkově lepší nálada.
A změnila jste jazyk.
Doma jsem s maminkou a její rodinou vždycky mluvila česky a teď jsme takový mezinárodní tým. Trenéři mluví docela dobře česky, já nejsem úplně stoprocentní… Ale rozumíme si, i vtipů máme dost a když nikdo neví, pomůžeme si angličtinou.
Kolik najezdíte za sezonu?
Okolo sto padesáti jízd. To je míň než v Německu, kde jsem měla dráhu doma a mohla jezdit víc až tři sta za rok. Ale byl to přechodový rok i s organizací přípravy, takže příští rok najezdíme víc zase, odhaduju přes dvě stě. Čím víc, tím líp, získáte jistotu, automatismy, instinkty. Ale samozřejmě kvalita je důležitá.
Co se dá zvládnout za den vzhledem k extrémnímu přetížení mozku několika G?
Tři jízdy? Čtvrtou už hůř vnímám a ta pozornost jde dolů, má to horší efekt, než dva dny po sobě tři jízdy.
Jak býváte obouchaná o mantinely, což v rychlosti okolo 140 km/h znaená slušný náklep?
Ani moc ne. Ruce, ramena, nohy, bývají někdy plné modřin. Když jsem začínala, necítila jsem strach, i když jsem byla otlučená dost. Ale ani hladká jízda nemusí být nejrychlejší. Někdy se i otočíš na záda, taky se mi to stalo. Nebo vyletíš a nespadneš zpátky na skeleton… Ale tak hrozné to není, na lyžích nebo na snowboardu se stávají horší věci.
v nové kombinéze
Příští rok se také vrátíte do světového poháru, s novou motivací, jakými ambicemi?
Loni v létě jsem chtěla se sportem skončit. Teď mě to zase začalo hrozně bavit a těším se na všechno, co přijde. Chci jezdit co nejlíp a taky juniorské i dospělé mistrovství světa. Doufám, že se nebudou ve stejném termínu křížit jako letos (kdy proto přišla o mistrovství Evropy na domácí dráze v Königssee, pozn. aut.) . Nedá se přesně mluvit o umístění, protože každý rok se zlepšují i soupeřky, taky se mění dráhy a uvidí se, jak mi budou vyhovovat. Tu mistrovskou dráhu v Altenbergu znám a vyhovuje mi.
Jak tu změnu vlajky vnímají soupeřky?
Teď víc komunikujeme. V Německu jsme byli víc sami pro sebe.
Kde budete po přestěhování na jih Čech trénovat?
Brácha zůstává v Berchtesgadenu (dráha v Königssee), tak trochu u něho. Pak uvidíme, snad i v Lotyšsku, s nimiž hodně spolupracujeme. Hodně času na tréninku strávím určitě v Polsku u našich trenérů, ale i v Praze na Olympu. Chtěla bych tady taky studovat, nejspíš management, nechci mít v hlavě jen ten sport.
Probudíte tu skeletonové nadšení – tahle země dosud neměla špičkového jezdce? Prý vás porovnávají s rychlobruslařkou Sáblíkovou…
Tak to nevím, ty její tituly bych chtěla, ale to je ještě hodně moc práce. Ona tvoří jinou kategorii, senzaci, k ní mám daleko. Byla jsem se na ní teď podívat na mistrovství světa v Inzellu.
cit pro jízdu má náramný
Foto: Jan Kasl
