23 Dub Biatlonová rodina se rozroste. Vítková bude maminkou, opouští střelnici i stopu
Po dvoutýdenní zahřívací fázi nastoupí čeští biatlonisté v pondělí do přípravy na další sezonu. Už bez Veroniky Vítkové, která v 31 letech náhle ukončila velkou sportovní kariéru, neboť se chystá na tu rodinnou. Bude maminkou.
V zimě ji zastavily zdravotní potíže, které ji připravily i o mistrovství světa, stihla jen dva starty ve světovém poháru. „Vnímali jsme, jak se trápí, ale spíš nás znepokojovala to, že ani sami doktoři nevěděli přesně, co se děje. Bylo to trošku podobné jako před časem s Gábinou a jejími lýtky. To je daň vrcholového sportu, tělo se opotřebuje a přetíží a pak se něco stane, kdy dál nemůže,“ vypráví Michal Krčmář, její parťák z reprezentačního týmu.
Ale že by předpokládal, že zrovna takhle dojede až do cíle své biatlonové kariéry? To ne. „Když se to dlouho nelepšilo, ten konec tam asi ve hře byl. Ale nikdo se jí na nic nevyptával, abychom se v tom ještě nepitvali,“ vypráví. „A že se nakonec stane maminkou, to bylo asi to nejlepší finále, krásné řešení,“ usmívá se.
Vítková se zařadila mezi legendy (nejen) českého biatlonu. Má dvě zlata z juniorského mistrovství světa, stříbro z olympijské smíšené štafety 2014, bronz z olympijského sprintu 2018, titul mistryně světa ze smíšené štafety 2015 a bronz ze světového šampionátu 2013 v Novém Městě, čtyřikrát byla mezi elitní desítkou v celkovém pořadí světového poháru (v roce 2015 už 4.) a pětkrát byla nejlepší Češkou v tomto pořadí.
O dva roky starší biatlonistku poznal Krčmář blíž na mistrovství světa juniorů v Canmore 2009. „Půjčovala mi tam notebook, abych si mohl po skypu volat se svojí přítelkyní,“ vybavuje si. „Ona pak přejížděla rovnou na mistrovství světa dospělých do Koreje a tam skončila třikrát do desítky. Už tehdy byla velký závodník,“ pokyvuje uznale hlavou. Jenže ve stejný rok také onemocněla meningitidou a dva roky bojovala o návrat.
Okolo sportu spolu s Krčmářem prožili mnoho let a velkých akcí. „Budu na ni vždycky vzpomínat jako na jednu z pěti legend té naší zlaté generace. A společná úspěšná olympiáda v Soči, kde začala velká biatlonová éra, se pro nás oba stala asi nejhezčími chvílemi, co jsme prožili.“
O čtyři roky později na další olympiádě v Pchjongčchangu mu právě ona pomohla k jeho medaili. „Den před mým startem získala medaili Verča a to mě nakoplo do mého závodu. Viděl jsem, že jsme dobře připraveni, tím mi otevřela cestu, dodala sebevědomí,“ oceňuje dodnes. Oba si užili poprvé vánoční show v Schalke areně v Gelsenkirchenu, zajeli mnoho společných štafet – i když bez medailové vzpomínky. „Poprvé jsem na mistrovství světa v Oslu zaskočil za Ondru, jel jsem jako finišman, byl jsem obrovsky nervózní, abych jim to nepokazil. Ale všichni včetně ní mě skvěle podrželi. Ten tým nám takhle vždycky fungoval.“
Jak by ji „odborně“ charakterizoval? „Byla až neskutečně zodpovědný sportovec a profesionál. Řešila každý trénink do poslední minuty, plnila všechno na sto dvacet procent a přizpůsobila biatlonu celý svůj zbývající život. Tím těžší pro ni muselo být končit, když tomu dávala všechno. I v osobním životě byla perfekcionistka, která má vše pevně nalajnovaný. Výsledkům obětovala opravdu hodně,“ hodnotí Krčmář.Ale dělala to ráda. „Je to čistý sportovec, tělem a duší, a to se, myslím, nezmění. Někdo si časem najde spoustu věcí bokem sportu. Nepotřebovala se fintit nebo někde fotit. Má ráda sport i přírodu, to jí stačí a naplňuje a tak to bude napořád,“ připomíná její lásku k lezení a skialpům.
Krčmář se zná dobře s jejím partnerem Markem Lejskem, který taky nekončil úplně ideálně. „Víkendy spolu netrávíme, ale na grilovačku určitě všichni spolu vyrazíme,“ těší se na návštěvu domečku v Janově nad Nisou, kde bydlí a v listopadu by se měli stát kompletní rodinou.
S návratem matky Veroniky na vrcholnou scénu moc nepočítá. „Myslím, že sama dobře ví, co a proč říká. Za sebe si taky myslím, že nebude riskovat návrat, neumím si to představit. A rodina bude časem asi taky větší,“ usmívá se 29letý biatlonista, který nejpozději do roka do olympijské sezony, kam se půjde už i bez Ondřeje Moravce, převezme roli (po Tomáši Krupčíkovi druhého nejstaršího) lídra týmu. „Už to tak bude, musíme si zvykat…“
Veronika Vítková skončila ve stejný čas jako Michal Šlesingr, Martin Fourcade nebo Kaisa Mäkäräinenová. Legendy, mezi něž patří.
foto: Pavel Lebeda/Sport-Pics
