Člen zásahové jednotky, vysokoškolák, táta i raper Ducár se vydal boxovat do Ruska

První velký zápas i v barvách Olympu čeká profesionálního boxera Vasila Ducára. Ve čtvrtek pozdě večer se utká v ruské Kazani s domácím vyzyvatelem světového šampiona federace WBO Alexejem Jegorovem. Kdo je podle mnoha znalců velká naděje českého boxu?

 

Bývalý boxer Ladislav Kutil vysvětluje, proč vzal bývalého plavce a fotbalistu pod svá křídla: „Objevil se někdo, kdo na to má ukázat se ve světě. Dohodli jsme se ho podpořit kompletním servisem. Tréninky, zápasy, finance, všechno co sportovec potřebuje, aby dosáhl cíle. Vasil má atraktivní styl, dostal se daleko i bez velké podpory, je zároveň zajímavou osobností.“

Vystudoval bakaláře, k tomu skládá rapové texty. A hlavní profesí je 30letý skoro stokilový svalnatý chlapík z Citonic na jižní Moravě policajtem ze zásahové jednotky. „Jemu podobní bojovníci stojí většinou na druhé straně této struktury,“ usmívá se jeho český manažer Jan Koukal, nedávný squashový šampion. V boxerském prostředí o něj pečuje Tarik Saadi, který už mu zařídil tréninkový kemp ve Francii a teď vybírá další zápasy. „Má přehled, rozumíme si,“ říká o něm Ducár.

On sám byl ještě donedávna ojedinělým úkazem na scéně. Dokázal se úspěšně bít v thajském boxu, „klasickém“ boxu i drsné MMA. Teď se však nechal přesvědčit k jednomu směru.

Experti vidí jeho největší potenciál v boxu, kde by se mohl posunout hodně nahoru. „Z profesionálního hlediska je to správný, z mého pohledu je mi to líto. Ale dává to smysl. Byl jsem trochu tlačený do všestrannosti, zakládal jsem si pak na tom, že dělám všechno. A dokázal jsem, že to kombinovat šlo,“ říká.

Kutil mu však lehce oponuje: „Dostal se do fáze, kdy nejde sedět na třech židlích. V pondělí si chodit kopnout, ve středu zaboxovat a v pátek na zem.“ Ducár přidává zkušenost z francouzského kempu: „Až jsem se styděl vyprávět to tamním boxerům, kteří celý den řešili přesně každý detail speciální přípravy. Ta výkonnost musí být jinačí.“

Zároveň i on sám poznal boxerskou perspektivu. „Vadí mi, že se box v Česku dostává do pozadí za MMA a dalších zápasů. Ve světě je vnímaný pořád líp, než u nás. Rád bych to zvrátil a vybudoval boxerské zázemí i u nás. Kluci z MMA mají deset zápasů a už se o nich ví, oproti nim boxeři mají mnohem víc zápasů a nikdo je nezná.“

Zato on získal v uplynulých letech cenná vítězství v zahraničním ringu. Už loni se utkal neúspěšně o titul mistra světa křížové váhy IBO v Jižní Africe s domácím Lerenou. Loni v listopadu prohrál v bitvě o titul WBC s Francouzem Lofidim. Tak prestižní zápasy tu v poslední době dokázali zvládnout jen Rudolf Kraj nebo Lukáš Konečný. Teď ho čeká další důležitý souboj s neporaženou světovou osmnáctkou Jegorovem.

Do Ruska odletěl v úterý večer, ve středu ráno ho čekalo vážení, pak ještě povinná magnetická rezonance hlavy. „Váhu mám kilo a dvě nad. Odtrénuju a zbytek dodělám tam. Chci jít do boje dobře napitej s ideální vahou 95 nebo 96,“ chystal se před odjezdem.

Epidemie koronaviru ho příliš netrápí. „Vnímám ta opatření rozpačitě, nevím, jestli toho není moc. Utkat se v Itálii by asi bylo horší, v Rusku to neřeší,“ dodává. Časový posun v Kazani mu dává dvě hodiny dopředu, ku prospěchu jeho biorytmu. Letí s ním trenér Karel Weiser z Brna, tréninkový parťák Michal Vančura a podpoří ho přímo na místě i manažer Saadi.

„Od ledna se připravuju. Víc než tři měsíce ti nikdo nedá na přípravu. Snažím se trénovat a udržovat neustále, jenom se vyladím do zápasového módu, to dokážu i za měsíc,“ odkrývá praktiky světa profesionálního boxu.

A co udělat pro vítězství?  „Být lepší a o dost lepší, ideálně ukončit zápas před limitem. Soupeř je tvrdý, silný, dobře kondičně připravený. Možná má rezervu v rychlosti, to jsem vypozoroval. To by mohla být cesta, jak na něj,“ přemýšlí o taktice český boxer.

„Ten kluk je vysoko v rankingu, případná porážka by neměla Vasilovi uškodit. Dá se s tím pracovat, jen by neměl dostat k. o. A pokud vyhraje, stane se místo něj vyzyvatelem mistra světa,“ vysvětluje Kutil.

„V profiboxu jsem na začátku, i když jsem přeskočil nějaký zápasový vývoj. Je potřeba sbírat zkušenosti. Ve Francii jsem prohrál po taktické stránce. Byl jsem čtyři kola méně aktivní a pak už bylo pozdě. Ale nejsem starý, mám aspoň tři roky na to, aby se dal udělat výsledek,“ dodává Ducár, čerstvý táta, který chystá na konec srpna svatbu. „Tímhle se nic nemění. Vyspím se dobře, jen se těším víc domů,“ usmívá se na přítelkyni.

„Budeme se mu starat o soupeře, aby se dostal co nejdál. Další zápas by měl mít doma na Heroes Gate v Praze. Dáme mu postsovětský trenéry s nejlepším stylem, který ničil i slavné Kubánce,“ plánuje Kutil. „Zajímal by nás do budoucna i český souboj s Pejsarem. Oba jsou vysoko, těžší váhy, a nic takového tady ještě nebylo.“

Podpora zázemí Olympu, protože je policajtem, mu pomůže zlepšit především regeneraci. A za čtyři roky by ho lákala i olympijská výzva v Paříži. Kutil si podobným přechodem od profíků zpět k „amatérům“ sám prošel. „Dá se to kombinovat, profík do čtyřiceti let tak může učinit. Ale podle pravidel amatérského boxu musí projít nominacemi a rok a půl se tomu věnovat. Protože technicky i kondičně je to jinak, jako maraton a sprint.“

Foto: Sportegy/Kabát