24 Lis Davidová píše diplomku o výživě pro koně, sama ji neochutnává…
Ve čtvrtek v 10.30 startuje IBU cupem ve švédském Idre naostro sezona biatlonistů. Světový pohár začne o dva dny později a o pár kilometrů dál v Östersundu, pátém největším švédském městě, individuálním závodem a v neděli pokračuje sprinty. Jak se chystá světová šampionka Markéta Davidová?
Letos jsi získala zlato na mistrovství světa, složila státnice na České zemědělské univerzitě a k tomu přidala dva tituly na letním šampionátu. Co bylo nejtěžší?
Všechno bolelo, něco psychicky, něco fyzicky, srovnávat se to nedá. Podobně jako v závodech se to střídá. Jsem ráda, že jsem všechno dala.
Jak jsi spojila letní příprava s dokončením studia na vysoké škole?
Komplikace to žádná nebyla, i když nějaký čas mi školní povinnosti vzaly. Státnice jsem dělala na jaře, takže hlavní sportovní příprava už proběhla bez omezení. I když dodělávám ještě jeden obor. Zvládnout se to určitě dá, i když i díky podmínkám, které mi škola vytvořila.
Nebude ti naopak škola chybět jako rozptýlení nebo odlišná koncentrace mezi závody?
Asi to někdy nastane, protože nechci být věčný student… Trošku mi ty hodiny se školou chybí už teď, učit už nebudu muset. Ale ještě budu psát diplomku, takže se to moc nemění. Dokončuju obor výživy zvířat, psát budu o výživě koní.
Kloubní výživu pro koně používají i sportovci, lidé. Už jsi ji aspoň ochutnala?
Ne, ne… Věřím tomu, že to funguje, když si dáte něco pro pětisetkilové zvíře, že to zabere i na člověka, který váží nějakých šedesát sedmdesát kilo.
Tréninkové plány se moc neměnily, že?
Vůbec. Poslední tři roky máme léto stejné. Možná norský trenér Egil |Gjelland s námi trávil víc času. Jedinou změnu vlastně přinesla jedna nová destinace Livigno, já jsem tam ještě nikdy nebyla, a to je vždycky fajn poznat něco nového. Kdekoliv jsou vidět velké hory okolo, je to krásné. Měli jsme i pěkné počasí. Biatlonové podmínky sice ideální nebyly, ale vynahradily nám to dlouhé běhy. Vydržely jsme i tři hodiny, ale kilometrově to v těch kopcích s velkým převýšením žádné rekordy nepřineslo.
Vysoká nadmořská výška ti nevadí?
Myslím si, že to je vrozené.
V Číně se také pojede vysoko. Jak se bráníš atmosféře olympijského očekávání? Ester Ledecká a její tým platí za každé vyřčené slovo „olympiáda“ pokutu do společné kasy.
Olympiáda? To slovo taky neslyším ráda, ale žádné pokuty jsme si nedali. Samozřejmě, že mistrovství světa nebo olympijské hry jsou největší vrcholy, ale nemyslím si, že bychom teď formu směřovali jenom na olympiádu. Chci podávat stabilní výkony v průběhu celé sezony.
Je to i odpovědnost čerstvé Biatlonistky roku a držitelky ocenění nejlepší výkon roku od fanoušků?
Děkuju lidem, že můj výkon ocenili jako nejlepší, že je bavil nejvíc. Ale to jsou spíš vedlejší efekty, které přijdou s úspěchy, pro které hlavně pracujeme po celý rok.
Co ukázaly první závody ve Sjusjönu – 6. a 8. místo?
První závody vždycky bolí a jsou nepříjemné. Stejně tomu bylo letos. Jsem ráda, že jsem se trefila (na šesti stavech jen dvě minely, pozn. aut.), ale nedělala bych z toho žádné závěry, nic to neukazuje směrem k celé sezoně. Jen doufám, že se mi bude běhat líp než tady.
Jak vypadají ve Skandinávii aktuální bezpečnostní opatření v souvislosti s koronavirem?
Pořádně ani nevím. Biatlonová unie IBU má spíše volnější režim. Nic tvrdšího než loni nás snad nečeká.
Co očekáváš od rozložení sil mezi nejlepšími?
Nedokážu to odhadnout. Zůstanou tam stejná jména jako vždycky a nedivila bych se, kdyby přibyla nějaká další.
S jakými ambicemi půjdeš do prvních světových pohárů?
Cítím se normálně jako každý rok. Nepoznám na sobě, jak jsem na tom přesně, čísla nemůžu říct.
Jsi v napětí před prvním ostrým startem?
Ano, první závody jsou vždycky nervóznější, protože člověk neví, do čeho jde. Nebo spíš jak na tom bude. Už to bývá lepší než dřív, přece jen už to zažívám poněkolikáté.
Budou tě ohlašovat na stadionu jako mistryni světa ve vytrvalostním závodu…
V tu chvíli, kdy se tak děje, jak stojím na startu, už většinou nic nevnímám.
Foto: Jaroslav Svoboda, Petr Slavík