12 Úno Helcelet vyhrál mistrovskou bitvu vícebojařů ve Stromovce v osobním rekordu
Víkend ve Stromovce na vícebojařském šampionátu sliboval vyhrocenou bitvu, šlo i o nominaci na evropskou halu v Bělehradě. Naše hvězda, 25letý Adam Sebastian Helcelet, toužil po čtvrtém titulu. Chtěl se dostat přes 6000 bodů (osobní rekord měl 6 164). Jak slíbil, tak splnil. Vyhrál v novém osobáku 6 188 bodů a zařadil se na druhé místo světových letošních tabulek. Povídali jsme ještě těsně před startem.
Jak vypadá forma, ambice?
Vyhrál jsem třikrát, dvakrát už za Olymp, chtěl bych zase. A musíme se poprat o tu Evropu. Můj výkon z mezistátního utkání nebyl úplně ideální, takže to, že už mám limit na Evropu, moc neznamená. Musím proto kluky porazit. Jsme čtyři uchazeči o dvě místa. Po dlouhé době očekávám opravdu skvělý souboj na vysoké úrovni.
V čem chcete rozhodnout?
Budu spoléhat na svoje zkušenosti. Nebudu bláznit, pojedu si svoje. Pokud nepřijde výkyv, věřím, že to v součtu dá dobrý výsledek. V roce 2015 jsem si tu dal osobák 6 194 bodů, bylo před halovým ME v Praze. Letos je to všechno nabitější, nevím, jak na tom jsem. Nešly mi optimálně technické disciplíny. Chtěl bych je porovnat.
Zimní příprava vám zatím vychází, že?
Nastavili jsme si s trenérem Karasem, že ji chceme absolvovat celou hlavně ve zdraví. Dva roky mě trápily achilovky. Musím zaťukat, všechno vyšlo, bylo to skvělé. Venkovní sezona se pak odvíjí od toho, co jste udělali podzim.
Změnili jste něco, nebo se jen učili správně odpočívat?
Víceboj je na zranění nebezpečný. Zahrnuje moc disciplín, hodně techniky. Do toho se musí dělat síla, rychlost a tělo to často nevydrží. Trenér to postavil dobře. Je třeba vidět, kdy můžeme zvolnit, aby to tělo zvládalo.
Jak probíhá trénink vaší skupiny?
Jsme tři, dva vícebojaři, já s Markem Lukášem a dálkař Radek Juška. Máme to stejný. Marek je držák, vydrží všechno, jako sparing je super. Mé problémy znamenají, že toho opravdu komplet, on dělá všechno. Pepa (trenér Karas) mi často udělá nějakou alternativu. Radek to má skoro stejné, jen chodí míň, nemusí trávit čtyři hodiny na tréninku jako my.
Zdraví tedy drží?
Trošku se trápím od ledna. Měl jsem skřípnutý sedací nerv, cítím to, ale chodím všechno. To jsou ty vícebojařské bolístky, s těmi se musí vyjít.
Kudy se ubíráte, snažíte se rovnocenně věnovat všem disciplínám, nebo pilujete nedostatky?
Hlavně potřebuju zůstat zdravý a pak nelze stihnout všechno najednou. V přípravě běháme, k tomu přidáváme techniku. V posilovně uděláme nejdřív kvantitu, pak kvalitu. Do toho je třeba zase vkládat techniku. Teď vícebojaři hodně zakládají na tyči. Kdo nedá přes pět metrů, nemůže uspět. Jenže vzhledem k času v tréninku tam není jistota, po sedmi disciplínách už přichází únava a tělo se hůř ovládá. K tomu psychika. Hodně bodů se dá v dálce, výšce, překážkách – ty mi jdou. Za Dvořky se víc vrhalo, teď to Eaton hlavně uběhá a dělá světové rekordy.
V létě míříte na proslulý mítink v Götzisu a pak na mistrovství světa.
Na svět musím nejprve udělat limit, plánujeme Götzis. Závodí se mi dobře s nejlepšími soupeři, tam to je top. Pak se soustředím na mistrovství světa. Na konci sezony bych se rád podíval na Univerziádu v Tajpeji. Když bych to zvládl, je to velmi brzy po sobě. Uvidíme.
Pomáhá vám i vaše zkušená partnerka Denisa Rosolová?
Bavíme se o atletice každý den, všechno probíráme. Má toho hodně za sebou, podle mě neprodala celý svůj talent. Teď má zase šanci na halovou Evropu. Je jí třicet, má už čtyři olympiády, i já se jí snažím psychicky podpořit. Přesvědčit o odpočinku, byla zatavená, dva roky toho měla hodně. Ona mi zase předá zkušenosti.
Třeba se stravovacím režimem vás prý až zachránila.
Měl jsem velký zánět v achilovce, tehdy po první sezoně v Olympu. Nemohl jsem ani klusat a nelepšilo se to. Hledal jsem alternativy. Jednou byla změna stravy, udělal jsem si test potravinové intolerance, abych tělo zbytečně nezatěžoval. Omezil jsem brambory, rajčata… Teď se na něj chystám znovu, protože časem se to mění. Pan doktor dietolog Havlíček mi dělá jídelníček. Když tělo pracuje na sto procent, musí taky dostávat správné jídlo.
Na olympiádě v Riu jste dosáhl na 8 241 bodů a 12. místo. Zatím máte jedinou velkou medaili z mistrovství Evropy. Už dohlédnete na vrcholné výsledky vašich nejslavnějších předchůdců Dvořáka a Šebrleho, přibližujete se?
Koukám se na ně odjakživa. Ta cesta k nim je ale strašně dlouhá. Hrabal jsem se pár let ze zranění a tak se mi prodloužila. Ale teprve přicházím do věku, kdy se blížím k vrcholu. Když zůstanu zdravý, bude to super. Můžu ještě přidat hodně bodů.
Přestup do Olympu tedy hodnotíte pozitivně.
Absolutní spokojenost. V Dukle mi nevyšli vstříc, když jsem chtěl jít s trenérem Pepou Karasem. Proto jsem odešel. Ředitel Olympu Beran mi pomohl, jeho snaha a práce jsou tady ve Stromovce vidět na každém metru. Bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí.
Kariéru modela jste prozatím více nerozjel? Máte na co navázat, trenér Karas byl druhý v Mr. World 2010, olympijský vítěz Šebrle prodává i teď kalendáře…
Po focení v Nizozemsku se mi nikdo neozval, což mě docela mrzí, ty fotky vypadaly dobře. Jen ten fotograf by rád pokračoval. Až bude víc času, možná to vyjde, zastavím se u něj a pokročíme. Teď musím hlavně trénovat.
Stále stíháte i vysokou školu?
Ano, dělám Metropolitní univerzitu, humanitní studia, druhý rok na katedře politologie. Hodně se zabýváme historií, právem, psychologií.
Hodláte vstoupit do politiky jako vaši předci, podle Wikipedie švýcarští aristokrati?
Jsme původem vážený rod ze Švýcarska, ale aristokracie tam není, wikipedie není věrohodný zdroj… Moji předkové byli říšští poslanci. Mě by to asi nebavilo, ale historii mám rád. A nevím, jestli by mě uspokojila jen práce trenéra. Uvidím, kam mě to všechno jednou zavede.