27 Říj Klid na konci světa. Biatlonista Krčmář plánuje covidovou sezonu
Biatlonová reprezentace žije ukrytá ve své „bublině“, teď právě ve slovinské Pokljuce pod Triglavem, dějišti nadcházejícího mistrovství světa. Jeden z lídrů týmu Michal Krčmář vidí sportovní situaci navzdory dění „venku“ pozitivně.
Jak se máte daleko od covidového víření v Česku?
Pokljuka leží na konci světa, tady je vždycky klid… Teď i o víkendu, i když přijedou slovinští junioři. Ale jen o nich víme, bydlí jinde, jíme v jiný čas, Máme klid na práci, jsme tu sami, v bezpečí a nic nám nechybí. Ze sportovního hlediska to můžeme hodnotit jenom pozitivně. I lyže jsme si brali navíc jen pro jistotu, a nakonec jsme se párkrát pěkně projeli.
Slovinsko po celou dobu drží poměrně tvrdá opatření proti čínské viróze, že?
Mají taky nouzový stav a spoustu opatření. Bavil jsem se o tom s Fakem (Jakov Fak, původem chorvatský biatlonista a držitel dvou velkých medailí z MS a OH nyní reprezentuje Slovinsko, pozn. aut.). Moc tady netestují, i proto asi hlásí míň případů. Ale vím, že se brzy zavřeli, jsou velmi striktní, hned vyhlásili stav. Jsou celkově dost opatrní.
Pokljuka potěšila sněhem.
To vy taky. Jak proběhlo léto?
Až do konce července jsme trénovali jen v Česku, vozili jsme si všude i svého kuchaře. Byli jsme vždycky sami mimo ostatní, drželi se stranou. V srpnu a září jsme pobývali dvakrát v Rakousku, ale opět schovaní v penzionu, zase se svým kuchařem. Omezení na přípravu jsme žádná neměli. Co jsme chtěli, to jsme udělali.
Měnili jste něco v zavedené přípravě?
Trénink jsme začali měnit výrazněji před dvěma lety, kdy přišel norský kouč Egil k ženám a s ním i norská filozofie tréninku. Hledal se kompromis, dává se to postupně pořád postupně dohromady. Já sám na sobě cítím, že jsem to pochopil a přičuchnul k tomu. Nic diametrálního se ale neměnilo.
Kromě návratu hlavního trenéra Rybáře, který nahradil Vítka.
Tady ano, trošku se pozměnilo pár věcí, každý má svoje, ale naše cesta se nemění. Ondra Rybář byl dva roky úplně pryč z té každodenní práce s týmem, cítil jsem z něho emoce, euforii, že mu to chybělo, žije s námi. Je ho vidět a slyšet, to je změna oproti Blekymu, který je větší introvert. Ondra ale s námi zůstával v kontaktu z pozice ředitele, měl šanci vidět věci s odstupem, poznat i další věci. Zůstává nablízko s trenérem Fourcada, celoživotně se vzdělává, baví ho to. A teď se to snaží k nám zase zakomponovat. Sám říká, že toho je tolik, že je důležité začleňovat nové poznatky postupně a správně si vybrat, co nám vyhovuje a co potřebujeme.
Stupně vítězů na domácím letním šampionátu.
Taky mančaft se postupně proměňuje, skončil další veterán Šlesingr…
I Boušek byl věčný kluk a puberťák. Ale přece jen přišli mladí kluci, jezdí s námi často junioři. Je na nich vidět bezstarostnost, baví se tím. My starší máme přece jen víc zodpovědnosti. Při spoustě tréninků se to teď víc uvolní, je to příjemnější. A i ti junioři jsou velmi silní sportovně, sprintersky nebo střelecky mezi nás zapadnou a motivují nás.
Jak se vám zamlouvá plán B sezony s redukcí závodního cestování?
Čekali jsme, co bude a teď je to už jasný. Před vánoci namísto čtyř destinací světového poháru budou jen dvě, aby se eliminovalo cestování a změny. Zda se pojede bez diváků, to si rozhodne každá země podle své situace. Budeme mít testy na covid před každým víkendem. Podle mě to naše profesionální prostředí je nejbezpečnější místo, jsme opravdu hodně hlídaní. Všichni, s nimiž se setkáváme, musí mít negativní testy.
Idylka po slovinsku.
Uvažujete, že po návratu z cest domů zůstanete zavření v izolaci v biatlonovém domě v Jablonci, abyste zabránili riziku nákazy?
Asi to bude každého individuální věc. Ač se mi nelíbí to věčné testování, mám plán, že i členy svoji rodiny pošlu před vánočními svátky, které chceme strávit spolu, na testy, abych předešel komplikacím. Přistupuju k tomu profesionálně a dám tomu i finance. Chci dát maximum, abych si nic nevyčítal.
Pokljuka je dějištěm mistrovství světa (10.-21. 2. 2021), jak hodnotíte její podobu?
Mezinárodní federace IBU chce mít potvrzeno od každé vlády, že jim dovolí uspořádat závody, takže by to snad proběhnout mělo. Tratě už loni trošku předělali, letos jen vylepšují točnu pro autobusy a doupravují zázemí pro fanoušky, kteří tady nakonec stejně asi nebudou. Já za sebe mám Pokljuku moc rád, dýchne na mě vždycky domácky, je to můj oblíbený areál. Nemá žádná náročná specifika jako třeba Anterselva s nadmořskou výškou. Nechci mluvit za ostatní, ale myslím, že větší část týmu sem jezdí ráda. Proto by to mohlo být tady i lepší.
Trénink techniky na stadionu v Pokljuce.
Myslíte jistě výsledkově, loni jste nebyli tak úplně spokojeni. Kam míříte letos?
Dokud nezačne zima, nemůžeme to přesně odhadnout, nevíme, jak jsme na tom ve srovnání s ostatními. Léto jsem měl povedené včetně závodů, myslím, že jsem něco předvedl. Nemám se čeho bát, dělám, co mám, a vidím to pozitivně.
Jak vypadají další plány v této době?
Vracíme se domů 28. října, zůstaneme šest dní a pak vyrazíme do norského Sjusjönu na dva týdny. Čeká nás jeden test před odletem, pak další hned na letišti tam s osmihodinovým čekáním na výsledek a další po pěti dnech. Do té doby můžeme jen trénovat venku, až pak nám povolí volný pohyb po Norsku normálně. První světový pohár je Kontiolahti ve Finsku (28.-29. 11. a 3.-6. 12., pak v německém Hochfilzenu (11.-13. a 17.-20. 12.). To se ještě uvidí, jestli se tam přesuneme rovnou z Norska, nebo se otočíme doma. Uvidíme v zimě, jak to bude všechno fungovat. Je to pro nás nepředstavitelné, že by se někdo nakazil. Ať už od nás, nebo třeba někdo jiný od soupeřů a svěťáky se jezdily v polovičním obsazení. Jsme všichni velmi opatrní. V plánu jsou i další svěťáky po novém roce, dvojitý Oberhof, Anterselva, nevím jak to dopadne s Pekingem (26. 2.-1.3.), a pak snad proběhne Nové Město (11.-14. 3.) a finále v Oslu.
S atmosférou na stadionech bez diváků už asi musíte počítat.
Radši oželím diváky, než abych zahodil sedm měsíců přípravy a nemohl závodit. Já stejně soupeřím s lidmi na trati, na tom se nic nemění, budu je chtít porazit. Mně spíš moc chybí, že se nemůžu koukat na ostatní sporty, kterým se různě ruší program, nesmí se do hledišť. Aspoň něco že běží v televizi…
foto: Petr Slavík, Tomáš Lachman
Biatlonová sezona na startu.