03 Úno Lezec Ondra cílí na světový unikát v norské jeskyni
Ví se to už roky. Je mu teď sice teprve třiadvacet, ale Adam Ondra je nejlepší lezec světa. Možná všech dob. Celosvětový věhlas znovu povýšil na sklonku loňského roku, kdy přelezl za osm dní čistým stylem 32 délek extrémní obtížnosti Dawn Wall na El Capitanovi v Yosemitech. Tak rychle to ještě nikdo před ním nedokázal.
Už ten rumraj okolo tebe, dá se říct až „ondrománie“, opadl?
Jemně to pominulo. Je to pořád náročnější, neskončilo to úplně, ale dá se to zvládat. Mám na všechno víc času. Ukončil jsem bakalářské studium (na Ekonomické fakultě Masarykovy univerzity v Brně) a rozhodl se zatím nepokračovat v magisterském. Uvidím dál, vzal jsem si letos pauzu, abych se mohl soustředit na lezení.
Až teď jsi se stal skutečnou hvězdou, že?
Ten zájem překonal veškerá má očekávání. To jsem si nepředstavoval, že to bude takhle zajímat snad všechna i mainstreamová média. Byl jsem snad všude… Asi nejvíc se mi líbilo u Dana Stacha v televizní 24ítce. Zrovna dnes (pátek 3. února) jsem ještě ve Všechnopárty. Má to i své pozitivní stránky.
Myslíš ekonomické?
Jednáme o nových sponzorech, zájem tady je.
V tréninku jsi ale moc nepolevil?
Po návratu z Yosemit jsem si dal dva týdny pauzu. Od té doby poctivě trénuju. Teď jsem v právě ve Španělsku, v Katalánsku asi dvě hodiny cesty od Barcelony. Kamarádské setkání, lezeme, trenér Patxi Usobiaga přijede za pár dní, má ještě nějaké workshopy v Anglii.
Podle čerstvých fotek vypadáš hodně vyrýsovaně a nadupaně, změnil jsi něco v přípravě?
To jsem rád, že to je vidět. Doufám, že to jde správným směrem. Víc věcí dohromady se změnilo v tréninku a hlavně aby to pak zafungovalo na stěně. Spolupracuji s víc fyzioterapeuty. Nejde jen o vlastní lezení, ale práci s tělem i po něm. Víc mohu přemýšlet o efektivitě lezení. Ukázalo se mi teď, že i tam se dá ještě na ledasčem zapracovat.
Letos máš před sebou další velký cíl v jeskyni Hanshellern ve Flatangeru, kde jsi už před čtyřmi lety zvládl výjimečné trasy Change 9b+, Move 9b/b nebo Iron Curtain 9b.
Někdy v dubnu začnu jezdit do Norska. To místo mi učarovalo. Soustředím se na nejvyšší obtížnost, ta stěna má asi čtyřicet metrů, je jednodélková. Pokud bude vylezená, je to 9c, nejvíc, co kdy bylo. Chci se koncentrovat na tenhle projekt. Mám obrovskou radost, že jsem se mohl podílet na vývoji lezení v žule v této jeskyni, která je převislá a dostatečně členitá, unikátní. Cítím se tam naplněný a svobodný.
Kolik času, myslíš, vezme?
Nebude to žádná sranda, to se nevyleze za týden. Chci tomu obětovat sezonu a uvidím, jak se to všechno vyvrbí. Ale vím, že když se to nepodaří teď, mám čas i příští rok.
Omezíš i závody?
Letos jsem se rozhodl nejezdit na závody. Jediným bude mistrovství Evropy, ten titul v obtížnosti mi ještě chybí. Koná se prvního července v Itálii v Campitello di Fassa.
A už pomalu přemýšlíš o olympijské premiéře lezení v Tokiu 2020?
Zatím ne. Až bude přesně zveřejněný formát a způsob nominace, ještě to není jasné. Nemyslím na to. Mělo by to být známé do konce roku, pak se tím začnu víc zaobírat.
Od nového roku jsi také členem Olymp centra sportu ministerstva vnitra. Co to pro tebe znamená?
Mám smlouvu jako jeho ostatní sportovci. Jsem rád, že se to podařilo, využiju občas i regeneraci nebo lékařské zabezpečení. Ještě víc to ale pomůže dalšímu lezci Martinu Stráníkovi k profesionalizaci jeho kariéry. Potenciál má taky, jen dosud se nemohl lezení tolik naplno věnovat, to ho brzdilo v rozvoji.