02 Úno Lyžařka Pauláthová se vrací po dvou letech do závodů
Na skoro dva roky zmizela ze závodní scény alpská lyžařka Kateřina Pauláthová. Naposledy nedokončila první kolo obřáku na světovém šampionátu v Are a pak ani na domácím mistráku ve Špindlu (8. 3. 2019). Dál to nešlo. Teď 26letá dáma, která byla na dvou olympiádách a bodovala ve světovém poháru, však překonala protivenství a vrací se. Zatím do Evropského poháru, kde se dokázala dvakrát dostat do elitní desítky. V úterý nastoupí ve slovinském Krvavci do obřího slalomu.
Jak ten čas letí, skoro dva roky jsi nezávodila, vnímáš to takhle? Nebo spíš jak se chystáš, že ta pauza skutečně skončí?
Je to už dlouho, opravdu. Mám rozpolcené pocity. Těším se, ale jsem nervózní. Nevím, jak jsem na tom, co od sebe můžu očekávat, co ode mě očekávají jiní. Pořád jsem se hlavně snažila dát do pořádku, to byl můj hlavní cíl a šla jsem za ním dlouho a postupnými kroky. Teď se nechci stresovat, ale užít si to. I když vím, že to bude těžký.
Jak teď tedy vypadáš zdravotně, cítíš nějaká omezení?
Jsem úplně v pořádku.
Shrň ty dva roky, prosím, jak probíhala léčba, respektive rekonvalescence.
Ještě jsem zkusila jeden mistrák ve Špindlu v březnu 2019, ale hodně mě to koleno bolelo. Šla jsem tedy na operaci. Ta dopadla dobře, ale doktor Beznoska tam našel spoustu věcí, které potřebovaly opravit. Nasbíralo se to za ty roky. Tělo prostě řeklo stop, potřebovalo si orazit. Postupně jsem se dávala dohromady. Loni jsme jezdili lyžovat, ale bolelo mě to, trpěla jsem při rehabilitaci, prostě jsem nemohla. Před tím jsem viděla progres u sebe i u ostatních po operaci křížových vazech, ale teď se to zdálo nekonečné. Pořád jsem cítila tlak a bolest, noha byla jiná. Závody jsem pustila z hlavy, dala jsem tělu oraz, jinak to nešlo. Postupně jsem začala dělat víc a víc fyzičku. Teď se cítím velmi dobře, i když třeba silově asi nejsem tam, kde před čtyřmi lety.
Jak jsi zůstala zajištěná?
Jsem vděčná Olympu, že mě podržel a mohla jsem využít jeho perfektní lékařské a rehabilitační zázemí. S osobním partnerem Resortem Lípa jsme jako rodina, pomohli mi moc. Zůstala jsem na Rossignolu, protože jsem na něj zvyklá, ale nemohla jsem čekat nějakou výraznější podporu, když jsem nejezdila. Svoji pozici tam si budu muset získat zpátky. Nejdřív musím něco zajet a pak řešit sponzory.
Velkou proměnou prošel i tvůj soukromý život, že?
Změnilo se toho hodně. Postavila jsem se na vlastní nohy. Bydlím sama v Dejvicích, stal se ze mě Pražák. Do Havířova jezdím za rodiči a za ségrou s rodinou. Poznala jsem spoustu nových lidí, začala studovat sportovního a kondičního specialistu na vysoké sportovní škole Palestra. K tomu dělám kurs IQ pohyb na akademii, tam zase vidím fitness pohled úplně z jiné strany. Zvedám se mentálně, řekla bych.
Pokračujete pořád jen s otcem, trenérem?
Táta si vzal do tréninku mladé šestnáctileté holky, jezdí s námi, snažím se jim taky pomoct a něco ukázat. Vždycky jsem to oceňovala třeba na Veronice Zuzulové, že tohle dělá.
Jak vypadala aktuální příprava?
Ještě léto se nedalo srovnat s tím, na co jsem byla zvyklá. Nechtěla jsem to přehnat, víc poslouchám tělo. Ale ve Švédsku v Kabdalis koncem listopadu jsem jezdila po dlouhé době v bránách, vyšlo nám počasí a najednou jsem pocítila, že to tam pořád je. To mi obrovsky pozvedlo náladu. Koleno dostalo zabrat a vydrželo.
Jak jsi sledovala soupeřky a vývoj lyžování?
Dívám se bedlivě. Líbí se mi, že holky, se kterými jsem jezdila stejně, se hodně posunuly – Polka Marina Gasienica, Adriana Jelinek i Martina Dubovská, to je bezvadný, jsem ráda.
Kam teď míříš ty? Prostor v obřím slalomu se z české strany paradoxně trochu uvolnil, je tam prostor na návrat na pozice, které ti patřily?
Vůbec netuším, jak to půjde, uvidím. Může se stát, že to koleno nevydrží. Kdyby se zase znovu cuklo, asi to pokoušet už nebudu. Anebo to taky půjde, ale pojedu dál. Jsem zvyklá dělat všechno dělat na sto procent. Když se rozhodnu, bude to tak. Ale už se asi zaměřím jenom na ten obřák. Na sjezdové věci, které mě docela začaly bavit, je už asi pozdě, zase to všechno posunulo na vyšší level, ať už materiálem, tak zázemím. Slalomu se budu věnovat určitě dál hlavně v tréninku. Začala ještě větší specializace. Podívejte se na Ester nebo Martinu Dubovskou, holkám to jen prospělo.
Teď tedy čeká Evropský pohár v Krvavci…
Vyrazili jsme tam dřív, abychom stihli aspoň dva dny tréninku a vyzkoušeli co nejvíc. Ideálně pro mě bude tvrdá a rovná trať, na tom si budu věřit. Naopak nejhorší asi budou díry, tam budu muset překonat respekt, obavy a možná i blok.
foto: archiv KP
