22 Úno Naučila jsem se jinak ovládat, hodnotí Sáblíková nejkratší sezonu
Rychlobruslařská královna Martina Sáblíková má za sebou nejpodivnější a nejkratší sezonu kariéry, kterou ozdobila dalšími dvěma medailemi. Po sedmi dnech odpočinku však už zítra zase navlékne závodní číslo, i když pouze virtuální.
Nemáte dost?
Zítra pojedu na kole na trenažéru virtuální závod v rámci Kola pro život asi po týdenním volnu. Mám to ráda. Doufám, že budeme moci jezdit letos i spolu v přírodě. Virtuálně jsem závod ještě nejela, těším se. I hodně náročného Drásala jsem si jela hlavně projet. Takže nepřemýšlím, že závodím, jdu to zkusit, třeba se mi to zalíbí.
Jak byste zhodnotila výsledky letošní zimy?
Vezmu to popořádku. Mistrovství Evropy bylo prvním závodem po dlouhé době, to bylo hodně těžký. Jindy mám za sebou už několik závodních zkušeností. Nakonec to dopadlo nad očekávání dobře, třetí místo ve čtyřboji, s tím jsem naprosto spokojená. Ve svěťácích jsem pak patnáctistovky odjela velmi dobře. Na trojce zajela sice čtvrtá místa, ale časy nebyly špatné, ty se nejezdí jen tak. Na mistrovství světa přišlo nejdřív obrovské překvapení, ta trojka včetně času jím byla i pro mě, s plackou jsem ani nepočítala. Pak následovalo druhé překvapení, to byla pětka, ale z druhého opačného pohledu. Doteď nechápu, co se stalo, že jsem jela tak špatně a ani na to asi nikdy nepřijdu.
Snažili jste se to vyhodnotit s trenérem Novákem?
Měl to se mnou těžký a nechtěl mě s tím hned trápit, byla jsem hodně zklamaná. I kdybych bývala jela dobrý čas kolem 6:50, nemusel by stačit na medaili, jenže 6:57 to bylo strašný. Petr mě nechá vydechnout, podívá se na techniku, jestli jsem třeba moc nechtěla, až jsem si to pokazila sama. Zatím nevím.
Jak náročné bylo strávit celou dobu pět týdnů, a tím i celou sezonu, na jednom místě v nizozemském Heerenveenu?
Ze začátku to bylo v pohodě, člověk si zvykal na různé věci. Měli jsme skvělý hotel i jídlo, lidi se tam o nás dobře starali. Nicméně po dvou týdnech už to bylo těžší, nic se neměnilo. Začalo pršet, nikomu se ani nechtělo ven a bylo až nesnesitelně. A to nás čekalo ještě to hlavní, mistrovství světa. Bylo to o hlavě. Přidaly se různé psychické nálady, no, bylo to náročné. Na jednu stranu vládla podivná nervozita, na druhou, když se jezdilo bez diváků, necítili jsme tak silný tlak.
Prožila jste nejkratší sezonu v životě.
Oddychla jsem si, že to mám celé za sebou.
Jak jste spokojená s novými bruslemi?
Sžila jsem se s nimi, měnit nic nebudu.
Probíraly jste i se soupeřkami tuhle prazvláštní situaci?
S pár holkami jsme se bavily. Já hodně s Ireen Wüst, která nejela Evropu a tím to měla ještě o něco těžší než my ostatní. Ale Holanďanů tam bylo možná padesát v celém týmu dohromady, stejně Norů a Rusů. Oproti tomu my v pěti… Nebydleli jsme ve stejném hotelu, ani na tréninku jsme se moc nepotkávali. Řekly jsme si pár slov, to jo, ale držely si odstup. Nebylo jednoduchý si normálně pokecat. Po pětce se za mnou zastavil trenér od Irene Schouten, obejmul mě a povídal: Měli jsme z tebe strach, ale neboj, ty se vrátíš. Byla jsem moc ráda. Nakonec za mnou přišlo víc lidí, než kdybych vyhrála, to bylo příjemné. Vím, že mám lidi za sebou. Uvědomila jsem si i jiné věci.
Co hlavně?
Asi to bylo podobné nejen u mě, ale i u ostatních. Když chcete s někým vyjít, musíte ho tolerovat. Naučila jsem se jinak ovládat.
Co jste dělali ve vašem pětitýdenním exilu ve volném čase?
Nemůžu říct, že bych si to nějak zpestřovala. Hodně spím, ale to mě už pak taky přestalo bavit. Četla jsem, dívala se na filmy. Šly jsme se projít mezi dálnici a kanál. Jezdily jsme i na kole, chodily do posilovny. Ale často jsem pak už ke konci jen seděla na posteli a nevěděla, co dělat.
Jaký teď máte další program?
Teď bude ještě chvíli volno, ale hýbat se musím. Nemůžu navštívit lidi jako obvykle o dovolené, přesto jsem ráda, že jsem doma. Budu najíždět něco na kole, udržovat se v kondici a plánovat další sezonu. Skončili jsme hodně brzo, ale pořád nevíme, co bude dál. Člověk v téhle době neví, jestli se vůbec dostane na ta místa, kam by chtěl a potřeboval.
Čeká vás už pátá olympijská sezona…
Bude už, doufám, jako každá jiná olympijská, že se normálně nasměrujeme k jednomu hlavnímu závodu. Ta letošní sezona byla těžká i v tom, že jsem se nemohla pohybovat na místech, na která jsem zvyklá, tudíž jsem i trénovala trochu jinak. Byla jsem mnohem víc venku na kole… Jsem sama zvědavá, jak to bude vypadat v té příští.
Bude vám 34 let, ale váš velký vzor Němka Claudia Pechstein nastoupila k mistrovské pětce ještě v 39… Vedle ní nemusíte věk tolik vnímat, že?
Uvědomuju si, kolik mi je, ale neříkám to proto, že by mě to limitovalo. Je pro mě až překvapením, že dokážu na některých tratích ještě pořád zrychlit.
foto: David Šváb; Specialized; archiv