Návrat desetibojaře. Helceletovi vrací sílu hokejový fotbalista

Návrat desetibojaře. Helceletovi vrací sílu hokejový fotbalista

Na krajském přeboru Moravskoslezského kraje ve víceboji v Ostravě se vrátil do závodního rytmu Adam Sebastian Helcelet. „Jsem nevyzávoděný, ale zdravý a to je hlavní předpoklad,“ říkal spokojeně.

 

Jak jsi spokojený, ne snad výsledkově (60 m – 7,12; koule – 14,86; dálka – 694 cm; výška – 195 cm; 60 m překážek . 8,23; tyč – 460 cm), ale hlavně pocitově?

První závod v sezoně jsem bral jako další posun tréninku, rozzávodění. Dal jsem šest disciplín, kilák pak už odběhl jen 600 metrů, nechtěl riskovat jsem riskovat nějaké zatažení. Další mě čeká pražský přebor ve Stromovce a pak na stejném místě na mistráku první víkend v únoru už se musím ukázat.

 

Přípravu jsi zahájil začátkem října, stihl už soustředění ve španělské Sierra Nevadě a na kanárské Tenerifě. Jak probíhala?

Jsem moc spokojený, po dlouhé době jsem udělal všechno bez výpadku. Jen kromě drobností na pár dní, to jsme my, vícebojaři, zvyklí. Vydržel jsem a zvládnul toho opravdu dost, teď to potřebuje vyladit.

 

Změnil jsi trénink, až už vzhledem k výkonnosti či ku zdraví?

Musel jsem něco změnit, dva roky jsem se trápil. Pořád se mi vracela zranění, nemohl trénovat, ani závodit. Došel jsem k tomu, že bych měl zkusit jiný model posilovny. Na doporučení z Českého olympijského výboru jsem si našel specialistu Dominika Kodera,  bývalého fotbalistu, který pracuje nejvíc s hokejisty. Má vlastní silovou akademii v Českých Budějovicích, vzdělává se, jezdí po světě, prosazuje skutečně dobré metody. Navíc se mi stará o suplementaci a jídelníček. Díky jemu jsem zvládl i atletickou přípravu. Byl to sice jistý risk před olympiádou něco měnit, ale s mým trenérem Pepou Karasem všechno konzultujeme a není to žádný problém.

 

Vytrpěl sis dost, že?

Bylo toho víc. Já jsem to prezentoval jako achilovky, ale přesněji šlo o úpon soleo mezi lýtkem a achilovkou. V roce 2018 jsem ukončil předčasně sezonu, dva měsíce se léčil. Byla tam ruptura, pak zánět, na levé odrazové noze. Rok potom mě zase trápila pravá noha v podobném místě, pořád se to vracelo. Jezdil jsem na kole a plaval, ale běhat nemohl vůbec.

 

Aspoň sis užil rodinu, jiný rozměr života?

Na všem špatným najdu něco dobrýho. Mohl jsem se věnovat svým holkám, manželce (bývalá čtvrtkařka Rosolová, pozn. aut.) i malé Evelin. Byli se mnou i na soustředění na Kanárech. Denča má hodně aktivit, bude teď taky dost pryč, takže to bude náročnější.

 

Mezitím ti dozráli i domácí soupeři. Jaká je situace směrem k nominaci na olympiádu do Tokia?

Mám pocit, že máme tři místa, ale nejsem si na sto procent. Limit je 8350 bodů, myslím, že bude úspěch, když se tam dostane jeden. Jestliže bude zdraví a forma, měl bych to splnit. Druhou možnost nabízí sbírání bodů ze závodů do světového rankingu. Ale tam neznám přesně kritéria. Já to chci směřovat na limit.

 

Jaký máš plán?

Chci se dostat na mistrovství světa v hale v čínském Nankingu, pro to musím splnit limit na republice. Potom bych rád odjel na soustředění a po něm dal tréninkový závod v italské Laně, přesněji v Jižním Tyrolsku. Pak snad Götzis, tam jsem zatím na čekačce. Pokud se předvedu v hale, měl bych to místo získat. A dál se uvidí podle výsledků, jak bude potřeba směřovat přípravu.

 

Očekáváš po změně silové přípravy jiné výkonové rozložení disciplín?

Já měl vždycky problém, že jsem nevydržel zdravotně. Nejlepší výkony jsem dával na 70% zdraví, maximálně 90%. To hlavně jsem potřeboval vyřešit. Proto jsem se snažil srovnat dysbalančně, pak silou. Malinko jsem přibral svaly, ale vytrvalostně se necítím špatně, neměl bych nikde ztratit. Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Pokud budu silnější, měla by se výkonnost celkově zlepšit.

 

Další změnu přinesla tvoje image, mušketýrský knírek. Kde se vzal, prodloužil sis Movember?

To ne, s tím to nemělo nic společného. Na vysoké škole jsem studoval hodně moderní dějiny, psal diplomku na téma českých legionářů. Do toho přišlo sté výročí vzniku Československa, tak jsem si řekl: Nechám si knír, tehdy se hodně nosil. A všem se to tak strašně nelíbilo, že jsem si ho nechal. Postupem času jsem se naučil o něj pečovat, stříhat ho, mám už i vosky.

11.8.2017. Londyn/ sport/ atletika/ MS Londyn/
Foto CP