Nejdřív judista, pak plavec… juniorský mistr Evropy i světa. Kam až dosáhne Čejka?

S tichým obdivem sleduje (nejen) české plavecké prostředí výkony Jana Čejky. Co všechno ještě dokáže? Zatím se zapsal do historie jako první český mistr světa – co na tom, že “jen” mezi juniory, a před tím i evropský šampion. Na 200 metrů znak mu chybí setina k olympijskému limitu (na MEJ v Kazani plaval český seniorský rekord 1:57:51), na 100 m znak byl třetí na MEJ a právě na MSJ v Budapešti třikrát vylepšil český dospělý rekord na 50 m znak (až na finálových 25,08).

 

Kde se vzala taková hvězdička – z talentu a genů, nevídané práce, skvělých parametrů a štěstí na zdárný vývoj?

Sešlo se asi všechno dohromady, od každého ždibec. Určitě tam byl nějaký talent, k tomu se přidala obrovská část dřiny, štěstí mi taky pomáhá. Oba rodiče plavali, do patnácti nebo šestnácti let, ale žádný vrcholový sport to nebyl.

Jak ses tedy rozplaval ty?

Já jsem začal někdy v první třídě, v Pardubicích, v SCPAP.  Vedle toho jsem zkoušel i judo, ale plavání mě bavilo mnohem víc.

To u dítěte překvapí, hravý bojovný sport versus na první pohled monotónní práce.

Byl jsem rád ve vodě, bylo to pro mě opravdu zábavnější. Když jsem se dostal z přípravky do výkonnostní skupiny, někdy asi v osmi deseti letech, začalo mi to jít. To už jsme plavali hodinu každý den.

Navážno jsi to vzal s trenérem Martinem Kratochvílem, čím si tě získal?

Přešel jsem do lepší skupiny, kterou vedl právě on. Potkali jsme se a hned si rozuměli. On je původem učitel, výborný psycholog, líbí se mi jeho filozofie tréninků a pojetí, jak to má nastavený. A taky mezi námi není velký věkový rozdíl (dvanáct let, pozn. red.). Máme hodně různorodé, pestré tréninky, málo věcí se dělá pořád dokola. Hodně se zaměřujeme na techniku.

Dá se říct, že jste kamarádi?

Mimo plavání se bavíme vlastně taky hlavně o plavání, prostě si rozumíme, ale můžeme si povídat o všem. Na druhou stranu pořád mu vykám, je podle mě dobré si na rozumné úrovní držet odstup, aby zůstal správný respekt trenér a jeho svěřenec. Připravuju se ve skupině, bývá nás dvanáct, to je mnohem lepší, než kdybych byl sám.

Jak velké porce denně v průměru zvládneš?

Dva tréninky ve vodě, dvakrát na hodinu a půl až dvě, pak ještě posilovna hodina.

Dokážeš to sladit se školou? Jsi v posledním roce gymnázia, co plánuješ dál?

Mám teď individuální plán, dá se to skloubit. Musím se rozhodnout, kam dál, ale ještě jsem vůbec neměl čas to řešit. Je asi lepší pokračovat na vysokou školu a nedávat si přestávku, to bych se ke studiu pak těžko vracel. Vážně zatím nevím, kterým směrem, ale spíš to vidím technickým nebo se věnovat IT.

Proč jsi nejlepší ve znaku?

Odmalička mi šlo vlnění a měl jsem silné nohy, které při znaku využiju. Plavu i polohovku, splnil jsem si v ní i limit na Evropu, takže jsem docela všestranný.  Myslím, že je dobrý se věnovat i ostatním stylům.

Už teď naplňuješ výborné předpoklady se 185 cm výšky, rozpětím ramen… Ale v osmnácti stále rosteš, je to tak? Nemáš žádné potíže?Trochu rostu a pořád ještě nabírám svaly. Je to adekvátní a pozvolné, cítím, že ještě zesílím a popasoval jsem se s tím snad dobře.

Takže zdravotně jsi na tom také výborně?

To musím zaklepat, je všechno v pohodě. Kompenzační cvičení dělám hodně hned po tréninku i během suché přípravy. Chodím pravidelně na fyzioterapii, aby se kontroloval vývoj i působení zátěže. Snažíme se předejít nějakým problémům.

Přesto – cesta od titulu mistra světa juniorů k dospělé medaili je strašně těžká a daleká, uvědomuješ si to, budeš trpělivý?

Vím, že skok mezi juniory a dospělými bude obrovský. Vím, že nemůžu být zklamaný, když se výsledky rychle nepotvrdí, že to nebude hned. Třeba k nim dojdu za pár let. Já doufám, že se budu posouvat postupně, vylepšovat osobáky, pak budu spokojený.

Elitní plavci, nebo triatlonisté nebo další sportovci občas volí přípravu ve špičkových mezinárodních skupinách v zahraničí, když přerostou domácí prostředí. Uvažoval jsi o tom?

Ještě ne. Vyhovuje mi to tak, jak to funguje teď. Před olympiádou bych to nechtěl měnit.

Jak využíváš podporu Centra sportu ministerstva vnitra?

Jezdím občas na Olymp do Stromovky na zdravotní prohlídky, na fyzioterapii. Jsem moc rád, že ta podpora funguje.

Jaké máš aktuální plány?

Začne sezona na krátkém bazéně, chci na dospělou Evropu do Glasgowa v prosinci. Pak na jaře máme další Evropu v Budapešti. K olympijskému limitu na 200 metrů znak mi chybí jedna setina. Zkusím to i na 100 m, ale tam ještě kus chybí, asi 7 desetin.

Máš někoho za idol, k němuž vzhlížíš?

Nechtěl bych jmenovat jednoho, sleduju chování i plavání od lidí ze světové špičky, snažím se z toho vybrat kousky a jít vlastní cestou.

Jen tři medaile vylovili ze světového bazénu dosud čeští plavci (a jeden skokan z extrémní výšky)…

Vím, že z Čechů jenom Ilona (Hlaváčová) a Květoš (Svoboda) mají medaile. Bylo by dobrý navázat na jejich úspěchy. Kdyby se to někomu podařilo, pomohlo by to celému českému plavání, aby bylo zase víc vidět.

Stihneš nějaké zpestření, co tě baví?

Plavání a škola mě stačí, docela mě to zaměstnává. V šest vyrážím, večer přijdu domů a jdu do postele. O volném víkendu se rád vyrazím projet na kole. Jako mladší jsem objel i pár triatlonů, ale nemám rád běhání, takže to byl trošku problém.

foto: Pavel Lebeda, archiv Jana Čejky