05 Srp Ondra dal do finále všechno, na medaili to ale nestačilo
Český lezec do olympijského finále v Tokiu nastupoval s naprostým klidem a v rychlosti dokonce zalezl osobní rekord. Po boulderech stále mohl doufat v medaili, ale závěrečný výkon Rakušana Schuberta ho odsunul až na šesté místo.
“Čtvrté nebo šesté – to už je úplně jedno, prostě neúspěch,” hodnotil po soutěži. “Momentálně to bolí. Asi míň, než bych čekal… Třeba i proto, že vím, že jsem za daných podmínek nemohl zalézt líp. Že to nevyšlo na medaili, je velké zklamání. A asi taky nějaké poučení do příště. Paříž je můj další cíl,” připomenul další olympiádu za tři roky.
Lezení na rychlost bylo skvělým zážitkem a pro Ondru nemohlo začít lépe, protože si v každém vyřazovacím duelu vylepšil svůj osobní rekord. Jelikož vinou zraněného ramena jeho soupeř Bassa Mawem do finále ani nenastoupil, Ondra si v prvním pokusu sám zalezl pro čas 7.44. V semifinálovém pokusu sice český lezec Španěla Ginése neporazil, ale od stěny odcházel s vylepšeným časem 7.03 a úsměvem na tváři. V boji o třetí místo prohrál s Francouzem Michaelem Mawemem, ale pro Ondru byl neuvěřitelný čas 6,86 vnitřním vítězstvím a novým osobním rekordem! Po první disciplíně Ondra zaujal 4. místo, nejrychlejší byl Španěl Lopez a druhou příčku obsadil Japonec Narasaki. “V pavouku jsem kontumačně postoupil a měl zaručené nejhůř čtvrté místo. Udělal jsem si tři osobáky, což byla velká vzpruha,” hodnotil rychlostní soutěž.
Následující bouldering, kde byly oproti kvalifikaci postaveny pouze tři bouldery, pro Ondru nedopadl nejlépe. V prvním boulderu mu podklouzla noha a topu dosáhl až na druhý pokus. V druhém boulderu se Ondra trápil až do konce svého tříminutového limitu, nepodařilo se mu však dosáhnout ani zóny, na kterou však dosáhli všichni jeho soupeři. Do topu třetího, vizuálně velice atraktivní boulderu, se nedostal žádný z finalistů a ač Ondra dolezl nejdál ze všech, celkově se po této disciplíně umístil na 6. pozici. “Obvykle se na závodech rozhoduje na čtyřech boulderech, tady byly jenom tři. První jsme vylezli téměř všichni, třetí zase nikdo. Tudíž se rozhodovalo na jednom jediném boulderu a jednom kroku. Byl hodně dynamicko-koordinační. Nebyl takový problém přeběhnout přes tři velké struktury doprava. Ale finální fáze držení vyžadovala hodně dynamiky v rukách a čistou sílu. To byla odmalička moje slabá stránka. Dost jsem se v ní zlepšil, bohužel to nestačilo,” konstatoval. “Problém nebyl v tom, že jsme nepřišli na recept, jak na ni. Ale v tom, že jsme na ni byli slabí.”
Do obtížnosti Ondra nastupoval pod velkým tlakem a od začátku to byla velmi dramatická podívaná. Český lezec měl medaili na dosah a mohlo z toho být i zlato, ale od něj ho svou finálovou cestou a jediným topem odstřihl vynikajícím výkonem Rakušan Jacob Schubert. “Zalezl jsem dobře. Neudělal jsem žádnou chybu. Psychicky jsem na tom byl dobře, ale v posledních dvou krocích mi došly síly. Byl jsem si docela dost jistý, že následujícího Alberta Ginese a Colina Duffyho porazím. Ale věděl jsem, že cesta bude hodně sedět poslednímu Jakobu Schubertovi, což se potvrdilo.”
Jelikož o vítězném pořadí rozhodoval součin umístění ze všech tří disciplín, Ondrův výsledek se po dolezení Schuberta musel vynásobit dvojkou a výsledkem tedy bylo šesté místo. Celkovým vítězem kombinace se stal Španěl Alberto Gines Lopez, druhý skončil Američan Nathaniel Coleman a bronz si odvezl vítěz obtížnosti Rakušan Jakob Schubert. “Myslím, že se potvrdil můj názor, že kombinace všech tří disciplín je trošku blbost. Kdyby byla obtížnost samostatnou disciplínou, za čtyřicet minut by bylo hotovo. Diváci by všechno hned pochopili. To samé s rychlostí. Kdyby se v ní utkali nejlepší specialisté, byla by to pecka. Z pohledu divácké atraktivity to asi takhle nebyla úplná tragédie. A snad jsme ukázali, že je lezení zajímavý sport a na olympiádu patří. Bylo by super, kdybychom inspirovali víc lidí,” dodal.
foto: Petr Chodura