Plavec roku Navrátil skoro neplave. A drží palce Erbanové

06 Úno Plavec roku Navrátil skoro neplave. A drží palce Erbanové

Michal Navrátil, stříbrný extrémní skokan z mistrovství světa v Budapešti, člen OLYMP CS MV, stále hrdě vzpomíná na letní závod. A chystá se zafandit českým sportovcům na zimní olympiádě v korejském Pchjongčchangu.

Jak si s odstupem vybavujete bitvu o medaili v Maďarsku?

Pořád mám super zážitky a pocity. V loňském roce jsem právě tam měl nejlepší výkonnost a jsem rád, že přišla přesně na mistrovství světa. Čím to bylo? Stála za mnou Česká republika, cítil jsem to, taky plavecká federace. Chtěl jsem světu předvést, že za ty roky, kdy jsem si toho prošel spoustu mimo svoji zemi – na show v Číně, na lodích v Karibiku – jsem se vypracoval tak, abych tu českou zemi mohl reprezentovat.

Mnoho sportovců už nedokáže takhle procítěně vyjádřit svůj vztah k národnímu dresu. Tedy pro vás největší sportovní zážitek?

V posledních letech je to nejvíc, čeho jsem dosáhl. A byl jsem tak blízko vítězství… Vítěz skákal skok, který nikdo neskáče, čímž dostal víc bodů za obtížnost než čistotu provedení. Vyhrál o pět bodů, což neznamená skoro nic. To mě trošku mrzí.

Vám určitě pomohlo sbližování prestižní série Red Bull Cliff Diving se soutěžemi světové plavecké federace FINA. Pokračuje to?

Teď funguje spolupráce. Upřesnila se pravidla, která vycházejí z historie a zkušeností Red Bullu. Výška můstku je 27, maximálně 27,5 metru pro obě soutěže, komunikují spolu s termíny. FINA upravuje regule vždy po dvou letech, aby náš sport rostl a měl co nejvíc závodníků z celého světa.

Cítíte se jako nejlepší český plavec, nebo spíš nejlepší sportovec Českého svazu plaveckých sportů?

Co se týká výsledku a medaile, můžu říct, že jsem nejlepší plavec. Ale vím, co to znamená být plavec… Já jsem skokan. Jako malý jsem do dvanácti let závodně plaval a vím, co to je strávit několik hodin denně v bazénu a na suché přípravě, jak je to těžké. Já se mezi ně moc neřadím, dělám jinou disciplínu. Hodně specifickou, jdu s kůží a tělem na trh. Dávám si placáky, mlátím sebou o hladinu. Chce to čas, potřebuješ morálku, bojuješ sám se sebou. Je to asi komplexnější než plavání. Plavec se musí hlavně fyzicky připravit, musí makat a odplavat tisíce kilometrů.

Jaký jste plavec, kolik odplavete v tréninku?

Já to beru jen na uvolnění. Po nárazech a těch placácích mě voda uvolní a zregeneruje. Jinak vodu už moc nemusím, strávil jsem v ní odmala tolik času. Vím, jak je studená. Stačí mi pár temp, víc ne.

Jak plánujete letošní sezonu?

Chci se dokázat připravit psychicky na každý závod, to je pro mě nejdůležitější, nezkazit ten skok. A pak fyzicky, protože každý skok se může s tělem něco stát, což pak pod vodou už často ani nikdo nevidí. Když pak druhý den vstanu, přesně vím, co se kde dělo… Postupem času budu pracovat na vylepšení skoků, abych byl připravený na mistrovství světa 2019. Musím čekat, mám čas. Doufám, že FINA přijde s novým formátem závodů, že přijde třeba světová série. Red Bull má sedm závodů, začínáme druhého června v Texasu, a pojedeme do září.

Začíná olympiáda, komu nejvíc přejete ze zimních sportovců?

Několik let jsem trávil zimu na horách, jezdím rád na snowboardu, jezdil jsem slope style. Na snowboarding se určitě podívám a budu podporovat Šárku Pančochovou, celá ta freestylová scéna mě zajímá. Já jsem přešel v posledních letech na lyže a cítím, že na nich by to mohlo jít ještě líp než na prkně, protože se na prvky chodí z přímé pozice, ne ze strany.

A z Olympu?

Mladá rychlobruslařka Erbanová, ta má skvělou sezonu, hodně i druhá místa. Sleduju ji a držím ji palce. Musela si projít sama v Nizozemsku něčím podobným co já, to se mi líbí. Já ale ani neměl trenéra. Na skokanských show jsem prosil ostatní kluky, Ukrajince, aby mě natáčeli na mobil, abych se viděl a mohl opravovat chyby. Chodil jsem sám běhat, na pláži metal salta, až jsem se vypracoval. Moje hlavní rada pro všechny je: Každý svého štěstí strůjcem.