Pauláthová už lyžuje. V božských podmínkách Les 2 Alpes

První lyžovačka na zmrzlém sněhu v záři slunečních paprsků. Česká reprezentantka v alpském lyžování Kateřina Pauláthová zahajuje přípravu na sněhu ve Francii v Les 2 Alpes, v terénech s převýšením dvou tisíce metrů.

 

„Vychází nám to božsky,“ hlásí nadšeně. „Je tu nádherně, lyžujeme od sedmi do jedenácti na tvrdém podkladu.“ Čtyři dny jezdila volně, pak přešla na cvičení, najíždění brán.

„Hodně se zaměřuju na techniku, dril, na odstranění chyb,“ představuje svůj program. Odpoledne ještě chodí cvičit. Stráví tu celkem devět dní. Část z nich se svoji parťačkou Terezou Kmochovou, další se slovenskými bratry Žampovými a francouzským áčkem.

„Ledovec byl zatím otevřený jen pro závodníky, ale po víkendu už i pro veřejnost a taky tu je mnoho cyklistů. Přišel čas na odjezdu,“ popisuje situaci ve známém středisku 1 600 metrů nad mořem.

Z jejich slov sálá radost. Přitom loňskou sezonu ukončila ztrápená koncem března se zablokovanými zády. Tělo už se zkrátka vzepřelo mocné zátěži. Na druhou stranu si splnila cíl – po jarní operaci křížového vazu v koleni se stihla vrátit na olympiádu a také znovu bodovat ve světovém poháru (23. v kombinaci v Lenzerheide).

„Tři týdny jsem brala léky proti bolesti a na uvolnění, než záda povolila,“ vzpomíná. Pak trávila čas rehabilitací na Olympu bez zátěže. „Teď je všechno v pořádku, jen občas se objeví jako by ozvěna, zkoumám, čím to je. Je tady se mnou ve Francii špičková fyzioterapeutka Judita Smrčková z Olympu, to je paráda, dává na mě pozor, hodně se protahujeme.“

Až v květnu začala s kondičním koučem, stihla jsem zahrát tenis. Ostatně i tady ve francouzských  Alpách taky hraje. „Stačí pár výměn a mám toho v té výšce dost.“ Původně plánovaný ledovec Kaunertal nakonec v květnu nevyšel. „Jsem ráda, potřebovala jsem si odpočinout a nabrat síly.“

Z Francie zamíří přímo do Livigna na další týden s kondičním trenérem. „Budeme chodit hodně na túry, kolo moc ráda nemám. Trénuje tu i Pepa (Dostál, mistr světa na kajaku), aspoň se chvíli potkáme,“ těší se. Pak se vydá se sestrou a maminkou za tréninkem fyzičky do Chorvatska a pak na další pobyt do oblíbeného areálu Lípa v Českosaském Švýcarsku.

O sezoně na svazích zatím moc nepřemýšlí. „Vůbec ještě nevím, kam se zaměřit. Nevydržela jsem poslední roky delší čas se zdravím. Chci jezdit tak, co mi tělo dovolí. Pokud bych chtěla jezdit rychlostní disciplíny, muselo by se to víc trénovat, aby se člověk nerozbil,“ uvažuje teď.

Realizační tým a rozpočet zůstává stejný jako v předchozích letech v čele s otcem Radovanem. Komplikace přináší náhlá změna bodovacích pravidel FIS, výrazně oddělující od sebe absolutní špičku a „ty ostatní“.

„Po tom, co jsem nedokončila sezonu, nemám body. Na začátek sezony budu nějaké muset vyjezdit, abych měla vůbec nějakou šanci ve svěťáku. Bude ještě náročnější se tam dostat,“ ví dobře.

Zvýšenou motivaci přináší světový pohár ve Špindlerově Mlýně. “Ještě ani nevíme přesně, jak to tam bude vypadat. Ale poslední svěťák, co tam byl (březen 2011), byl božský. Vzpomínám na to, nejen na své první body ve svěťáku, ale celé zajištění okolo. Doma závodit na vrcholné scéně vždycky hodně znamená.“