Razýmová v cíli tvrdé Tour de ski jako jednička českého běžeckého lyžování

Zní to skoro jako pohádka, ale odpovídá realitě českého běžeckého lyžování. Kateřina Razýmová (do léta Beroušková) dojela 23. v celkovém pořadí Tour de Ski. Přitom ještě před rokem žila dívka z chodského Postřekova z úspor, aby mohla vůbec závodit. Je jí sedmadvacet…

Z amatérky českou jedničkou – jak se cítíš?

Takhle to vůbec nevnímám. Nesoustředím se na to být nejlepší v Česku, to je hodně úzká skupinka, chci závodit s těmi nejlepšími lyžařkami na světě a pořád se zlepšovat.

Teď máš za sebou Tour de ski, brutální a nejnáročnější prověrku, jaký je nejsilnější zážitek?

Jsem spokojená, že jsem se na ní dostala, prokousala se tu čtyřikrát na body, což se mi ještě v sezoně nepodařilo, a dojela až do cíle. A věřím, že to bude příště zase lepší a na tyhle výsledky navážu.

S jakou jsi vyrážela strategií – sedm závodů v devíti dnech, to se nikde jinde absolvovat nedá.

Nedá se to s ničím srovnávat, ale žádné taktizování tady vymýšlet nejde, každý závod se jede naplno na maximum. Mají to tak všichni, protože každá vteřina se tady nasčítává a projevuje. Nejsem moc dobrá sprinterka, takže ve sprintech, tím že nepostoupím do dalších bojů, nechtěně šetřím síly.

Měla jsi nasbírané rady od švagra Aleše Razýma, který nedávno dojel Tour de ski čtyřikrát (nejlíp 2012 – 35., pozn. aut.)?

Ani ne, to si musí každý prožít sám. Moc jsem nad tím nedumala, brala to závod po závodu. Jezdilo se mi každým dnem líp díky tomu, že mám hodně natrénováno. Nebyl ani čas něco řešit a vymýšlet. Přesuny nám zabraly až šest hodin. Měli jsme s sebou fyzioterapeutku, ve volných dnech jsme poklusávali, aby tělo nezlenivělo a svaly zůstaly ve správném napětí.

Kdy jsi měla nejlepší pocit?

Já jsem se cítila nejlíp hned na začátku na desítce skate v Toblachu, ale neodpovídalo to výsledkem (41.), byla jsem zklamaná a ani se mi nechtělo pokračovat. Překousla jsem to a v klasice v Oberstdorfu (26.) a pak hlavně v hromaďáku ve Val di Fiemme (19. – druhý nejlepší výsledek ve SP) mi to vyšlo a to mi povzbudilo sebevědomí.

A pomohlo vyšplhat se až na vrchol sjezdovky Alpe di Cermis?

Poslední den už to bylo hodně těžký. Předtím jsme odjely tři vytrvalostní závody na docela vysokých tepech. A teď už jsem se na ně nemohla dostat, připadala si až jako ospalá. V půlce kopce jsem myslela, že to ani nedojedu. Chytila jsem se pak až v těch rovinatějších pasážích, esíčkách, kdy se nešlo přímo vzhůru do kopce. Neměla jsem tu nikoho z rodiny mezi fanoušky, ale v týmu jsme my čtyři, kteří jsme to celé odjeli, vytvořili moc dobrou partu a povzbudili se.

Velký výkon, solidní výsledek a – hlavně obrovská zkušenost, že?

Tour de ski– je to úplně něco jiného, než se jezdí celý rok. Spousta lidí odpadává kvůli nemocem, je zajímavý sledovat, jak se sami závoďáci poperou s regenerací, ale i servisáci s materiálem.

V posledních letech některé hvězdy Tour de ski vynechávají, jako letos Johaugová, aby se nezničili na mistrovství světa. Jak se teď plánuješ sebrat?

Mám hnedle regenerační soustředění na Božím Daru, pak za dva týdny čeká světový pohár v estonském Otepää – sprint a 10 km klasika, pak třítýdenní blok tréninku. Vynechám sprinty ve světovém poháru a pak i patrně další závod v Ulricehamn ve Švédsku, jen pokud bychom tam stavěli štafetu, uvažovala bych o něm. Už před sezonou jsem počítala, že Tour de ski pojedu, a podle toho se připravovala (běžela i horský půlmaraton Trail Running Cupu doma v Českém lese, pozn. aut.). Jen jsem myslela, že vynechám prosincový Davos, ale jinde nebyl sníh.

Až teprve teď podstupuješ plnou závodní zátěž na nejvyšší úrovni, dokáže ji tělo vzít a ještě přidat?

Každý rok pořád zvyšuju objemy. Mám rezervy v technice i materiálu, ještě nemám nasbíráno tolik párů lyží na každý sníh. Hlavně v technice mám široké pole působnosti na zlepšování, když se něco naučím, něco jiného zase zapomenu. Nejvíc jsem ztrácela při bruslení v prudkém kopci na „pajdáka“. Trenér a manžel odhalil tu chybu, pracujeme na tom.

Vladislav Razým, trenér a od léta i manžel, jak tenhle model soužití funguje – osvědčil se i Evě Nývltové-Vrabcové a dalším.

Funguje nám to dobře. Snažím se mu do toho nemluvit, informace přijímám a plním zadání. To je pro mě důležité, že mám v něho absolutní důvěru. Václav hodně trénuje se mnou, sám to dobře pozná, když jsem unavená, řešíme to dohromady a snadno to upravíme. Na Tour ale se mnou nebyl, vede dorostence, s nimiž měli Zlatou lyži v Novém Městě. Volali jsme si, s reprezentačními trenéry zařizujeme jen organizační věci.

Díky Olympu jedeš první sezonu jako profesionálka…

To mi pomohlo strašně moc. Loni jsem ukončila školu (Univerzitu v Plzni, poaut.) a jezdila za svoje, i když jsem už byla v reprezentaci (a jela na olympiádě, pozn. aut.), žila jsem z úspor. Teď mám základ, zajištěné podmínky na přípravu a soustředění, můžu využít regeneraci, jsem spokojená.