Směr Sjusjöen. Biatlonista Krčmář míří za sněhem do finále přípravy

Biatlonová sezona se blíží, už za měsíc zaduní střelnice výstřely. Jak se chystá na olympijskou zimu Michal Krčmář, nejzkušenější muž českého týmu, těsně před závěrečným soustředěním v norsém Sjusjöenu?

 

Jaké bylo léto?

Máš pravdu, nám už začíná zima, přecházíme do poslední fáze přípravy. Klepu to, vydržel jsem zdravý a odtrénoval všechno, co bylo v plánu. Jsem maximálně spokojený. Bylo to fajn. Stihli jsme s přítelkyní i týden v Chorvatsku.

 

K tomu i besídky s dětmi, fotbálek s, Real Top teamem ještě v září…

Moje termínovka se s fotbalem bohužel moc nesešla, stihl jsem jen jeden zápas. Ale jsem rád, zažiju tam vždycky bezvadnou atmosféru, potkám zajímavé lidi a ještě přispějeme na dobročinné účely. Díky olympijskému výboru jsem si užil ještě čtyři dny ve Varech na regeneraci. Léto se povedlo.

 

Děláš pro zdraví něco navíc? V posledních měsících se rozmohla móda otužování až ledování…

Zkoušel jsem naskočit na otužování, Ale já mám raději teplou vodu, vydržel jsem jen měsíc. Nic nového jsem víc nezkoušel. Podstoupil jsem taky očkování proti covidu. Uvědomuju si, že kdyby mi poničil plíce, mohl by to pro mě být konec kariéry. Musím říct, že to proběhlo v pohodě, jen mě bolela pár dní ruka. Hodně jsem odpočíval, dlouhý spánek, návrat do tréninku bez potíží. Bez očkování se teď už ani nedá jet na olympiádu, třítýdenní karanténa v Číně nepřipadá v úvahu.

 

Zařadili jste do tréninku inovace?

Strávili jsme pár dní ve vysoké nadmořské výšce v Livignu, kde jsme dosud nebyli. Jinak jsme se drželi pravidla, že v olympijském roce se nic nemění a jede se podle toho, co je vyzkoušené.

 

Platí to i pro materiál? V Jablonci máte kvalitně vybavené bydlení se simulací nadmořské výšky, trenažér, servisní kamion… Napadly mě třeba lyže Kästle, obnovená rakouská značka v českých rukou v Novém Městě na Moravě, které se objevily v partnerském poolu svazu.

Já nic nového nemám, jsem naprosto spokojený s Rossignolem, kde mám prvotřídní servis, dělají pro mě první poslední. Ale i my biatlonisti zkoušíme Kästle, vím o tom, vypadají velmi dobře. Věřím, že se brzy dostanou i do svěťáku.

 

Jak se mění atmosféra v týmu, kde se stal nejstarším sice Tomáš Krupčík, ale role zkušeného tahouna bude po odchodu Ondřeje Moravce do sportovního důchodu na tobě?Pouštíš si místo esemesek Tiktok?

Určitě je to jiný, třeba co se probírá s mladými kluky. Spíš jen sranda, možná se víc nasmějeme. V plném složení je nás čtrnáct, to už je větší skupina, nehrozí ponorky. Mladí tlačí zespodu a my starší jim nechceme dát naše pozice zadarmo, trénink dostává čerstvý náboj. Bude to zkrátka jinak, než dřív, když jsem přišel mezi starý pardály já. A uvidíme někdy za pět let, jestli to bude k lepšímu. Každopádně to je změna.

 

Co ti dala úspěšná letní mistrovství, hodnocená přece jen s rezervou?

Je to spíš zpestření, rozbití tréninkového stereotypu, konkurence na nich nebývá tak velká. Já byl v Novém Městě na mistrovství světa v pozici favorita a zvládnul jsem to. Každý vítězství potěší a ani tady nemůžeš vyhrát se špatným výkonem. Posunulo mě to dál.

 

Jen pro zajímavost prozradíš nějaká čísla, kilometráž, nebo časy, kolik jsi strávil na kolečkových lyžích, na kole, při běhu?

Už to na kilometry ani nepíšeme, zaznamenáváme si hodiny. Na kole mám letos okolo sta hodin, běhu okolo osmdesáti a na kolcích sto čtyřicet. Liší se to pět deset hodin oproti jiným letům, letos mám víc kola. Ale to jsou jen drobné nuance, které se a sněhu neprojeví.

 

První světový pohár čeká 26. 11. ve švédském Östersundu. Zahájili jste na kvalitním prašanu teď v říjnu na Dachsteinu, bude to stačit?

Měli jsme podmínky pro krásné zimní lyžování, jen dva tři dny počasí trochu zlobilo. Já zůstal dva dny dole, měl jsem rýmu, pak jsem se zase hned chytil. Najezdili jsme spoustu povedených hodin, žádné trápení. Bydleli jsme hned pod lanovkou ve 2000 metrech, což jsme vyzkoušeli už před čtyřmi lety. Navíc jsme tím ušetřili čas strávený na cestách autem do údolí. Takže jsme věděli, do čeho jdeme. Před tím jsme strávili ještě deset dní v Pokljuce a díky tomu jsme přijeli napůl adaptovaní. Na Dachsteinu se lyžuje někde okolo 2650 metrů, na těle jsem nic v souvislosti s výškou nepociťoval.

 

Bez Nového Města a mistrovství světa bude jednoznačným vrcholem sezony olympiáda v Pekingu, že ano?

Naprosto všechno se tam upíná, tím je tahle sezona specifická. Neznamená to, že nechci zajet něco ve svěťáku, Ale pokud se povede olympiáda, zapomene se na cokoliv špatného. Upínám se na to takhle i v hlavě.

 

V Číně jste na rozdíl třeba od Ester Ledecké nebo bobistů ještě nebyli. Máte dostatek informací?

Na sníh tam budou naši servisáci včas, aby si ho najezdili a připravili se na něj. Posílají nám už videa s tratěmi a střelnicí, něco jsem viděl. Jedeme tam na minisoustředění s předstihem i my, abychom si zvykli. Budeme tam v součtu možná až čtyři týdny, přesná podoba se ještě ladí. Tratě leží v 1800 metrech, o trošku výš než Anterselva. Zažil jsem už dvě olympiády, v každé jídelně nabízely všechny druhy kuchyní. Podmínek v Číně se nebojím.

 

Prošla světová scéna postřehnutelným vývojem?

Neočekávám velké změny, bude to dost podobné jako loni, tedy nejvíc na špici Norové a Francouzi. A já dělám maximum proto, abychom do toho zase promluvili i my Češi.

 

I v biatlonu proběhla silná antidopingová vlna proti ruským sportovcům. Jak vypadají vztahy s nimi teď?

Atmosféra směrem k nim se lepší. Ti mladí jsou komunikativnější, otevřenější, není to jako dřív, kdy Rusové sotva pozdravili a s nikým se nebavili. Určitě se situace zlepšuje, už jejich minulost neřešíme, jsou součástí naší komunity. Jen když vidím Loginova, který manipuloval se svou krví, tomu já neodpustím. To nejsou kapky do nosu, kde si správně nepřečteš složení látek. On se ani neomluvil, trest mu vypršel, ale ani nevím, jak přesně to s ním bude.