10 Srp Stabilní kvalita. Triatlonistka Frintová byla šestá na evropských hrách v Glasgowě
Stále jen Vendula Frintová drží osamoceně rozervaný prapor českého triatlonu – i když teď se k ní devátým místem přidala i Petra Kuříková. Šesté místo na mistrovství Evropy, které proběhlo v rámci her v Glasgowě, potvrzuje stabilní příslušnost české triatlonistky ke světové elitě.
„Její výkon oceňuju vysoko,“ hodnotí trenér Jiří Seidl. „Jsem spokojená. Dalo se s takovým výsledkem počítat, sešla se oproti posledním letům velká konkurence a já nejsem v ideálním stavu. Dopadlo to, jak nejlíp to mohlo,“ říká sama brzy 35letá členka Olymp CS MV – loni 3. na ME ve sprintu a 4. na olympijských tratích.
Závod v olympijském triatlonu probíhal v Strathclyde Country Parku asi třicet kilometrů od centra města. „Plavání vyšlo celkem v pohodě, ale na začátku cyklistiky přišel šeredný pád. Tam se asi rozhodlo, dvě holky byly vepředu, dokázala je stáhnout už jen Nikola (Spirigová, pozdější šampionka, pozn. red.). Spolupráce jako obvykle pokulhávala a dojel nás další balík. A do sólo úniku to se mi zrovna nechtělo,“ popisuje vývoj.
Po depu sice vypadalo teoreticky na dosah i třetí místo, ale nikdo ho nechtěl pustit zadarmo. Běžecká korida už byla hodně drsná, nejlepší dámy se dostaly na desítce k pětatřiceti minutám. „Nebyla to vůbec rovina, zajedlo se to dost. Ani nepamatuju na velkém závodě takhle těžký běh. Holky byly rychlejší než kluci, když si porovnáte výsledky,“ dodává.
Pošesté v kariéře vyhrála Spirigová, ještě na čtvrté místo ve stoupání lehce odskočila Němka Lindemannová. Frintová až ve finiši o pátou pozici těsně podlehla Claire Michelové z Belgie, obě s odstupem 2:53 na vítězku. „Tam už rozhoduje plno faktorů, sprint po dvou hodinách je náročný a tohle bylo fakt těsný. Vím, že pětka by byla příjemnější.“
Glasgow potvrdil smysluplnost myšlenky malých her, myslí si zkušený trenér Seidl. „V rámci velké rozsáhlé akce si získaly pozornost i menší sporty jako triatlon, i ve čtvrtek přišlo docela dost diváků přímo k tratím.“
To sportovkyně ani moc nestačila vnímat. „S lidmi z ostatních sportů jsme se ani nepotkaly, každý měl svoje centrum docela daleko od sebe. Byly tam jen přísnější kontroly akreditací a přístupů na sportoviště podobně jako na olympiádě,“ všimla si.
Ihned po vlastním závodě zamířila domů. Vzhledem ke zdravotnímu stavu a reálným předpokladům neměla její účast v sobotní soutěži smíšených týmů smysl. „Potřebuju se dát dohromady, tři měsíce to není ono. Přechodila jsem virózy, z klimatizace v letadle cestou do Edmontonu jsem zase něco chytila. Věřím, že se seberu a ještě něco zajedu,“ vysvětluje.
Začátek sezony rozjela ve velkém stylu, ale pak ji přibrzdily nemoci. Přesto se drží na 13. místě světového žebříčku ITU. Namísto dalšího závodu světového šampionátu v Kanadě musí na start domácího Evropského poháru v Karlových Varech, poté ji čeká finále mistrovství světa na Gold Coast v Austrálii. A po něm by ráda ještě objela další světové poháry.
Plány nemění ani pro příští předolympijskou sezonu. Připravuje se průběžně s tréninkovou skupinou, jejímiž členy jsou nejlepší světoví triatlonisté v čele se Španělem Molou, vedoucí ženou světového žebříčku Zaferesovou a dalšími. „Uvidíme, jak to dopadne. Ale doma sama přes zimu natrénovat nemůžu.“
Podporu Olympu ovšem náležitě oceňuje. Využívá atletickou dráhu i posilovnu, ráda si zajde do Stromovky na masáž. „Fyzioterapii jsem letos naštěstí nepotřebovala,“ usmívá se.
