01 Úno Stolní tenista Jančařík bude nejvíc fandit hokejistům. Sám chce ještě na dvě olympiády
Lubomír Jančařík je elitním českým hráčem a cítí se na vrcholu kariéry. I proto se stal člen Olymp CS MV hlavní tváří obrodné ambiciózní kampaně Českého svazu stolního tenisu. Ve svých čtyřiatřiceti letech zdaleka nekončí a rád by stihnul ještě dvě olympiády, v Paříži 2024 i Los Angeles 2028, aby byl sám přímo u toho, až se budou sklízet výsledky.
„Je to dostupný sport, chceme proto rozšířit základnu, posílit trenérskou kvalitu a znovu dosáhnout na úspěchy,“ říká šéf svazu Zbyněk Špaček. Všichni za stůl! A znovu vozit medaile – vždyť v síni slávy světových šampionátů patří Česku stále historicky čtvrté místo!
„Za sedm let bude na olympiádě v soutěži plný možný počet hráčů z Česka, tři muži a tři ženy,“ věří si předseda a sází na to basu šampaňského. Stolní tenis chce být barevný, a proto si nastavil čerstvou identitu, loga, hesla, doprovodný merchandising v podobě čepic a triček, nový web www.ceskystolnitenis.cz, spouští vlastní televizní kanál.
„Přijde mi to svěží, originální, žádná jiná země nic takového podobného nemá, snažíme se udávat směr. Líbí se mi to. Pokud budeme cílit na děti, vzdělávat jejich trenéry, tak to je správný směr. Během své kariéry jsem na sobě hodně pracoval, mám co nabídnout, tak bych to chtěl využít, až přestanu sám hrát a pomoct,“ komentuje plány Lubomír Jančařík.
Ten se stále léčí ze zranění, které si přivodil při radostném výskoku na běžeckém tréninku mezi svátky před koncem roku. „Potrhal jsem si vazy v kotníku a stále to není ono. Celou dobu cvičíme s fyzioterapeutem, dáváme elektro a magnetoléčbu, chlazení. Měl jsem klid, ale s vrškem pracuju. Když se sportovec nemůže naplno věnovat tomu, co má rád a umí, trpí, hlavně psychicky. Ale snad se to už zase brzy spraví,“ říká. Přesto (anebo právě proto, že ještě není 100% J) v exhibičním zápase dovolil pár míčků i herci a reklamnímu režisérovi Jakubu Kohákovi…
O to větší má chuť do ostré hry. „Budu hrát bundesligu, jsou tam další velké turnaje, mistrovství republiky, máme Evropu a dokonce Evropské hry, mistrovství světa,“ vypočítává. Po vinou všech okolností nepříliš vydařené olympiádě žádný odpočinkový rok neplánuje.
„Do olympiády si nemohl nikdo dovolit vypnout a potom se přihlásila zranění. I já jsem si vlastně to volno dopřál. Ale jdu do toho znovu naplno, chci vyhrát každý zápas, každý turnaj,“ chystá se. Vylepšit chce svá osobní maxima. „Neznám limity, ale na první padesátku na světě (aktuálně je 86., pozn. aut.) mám a vím, co pro to dělat. Pořád se vyvíjím a zlepšuju, objevují se další nápady, co vylepšovat, i proto jsem zmínil ty další dvě olympiády.“
Už dvě má za sebou, a ani nepřízeň osudu v loňském Tokiu, kde bojoval s covidovou karanténou, má nadšení neubrala. „Jel jsem připravený na všechno, ale to, že nás vyhodí z olympijské vesnice, to mě vážně sebralo a dostalo do kolen. Naštěstí mě podpořili fanoušci na Instagramu a to mě nakoplo nazpátek. V tom pokojíčku jsem se nějak připravil a odehrál to. V mém srdci to zůstane vždycky olympiáda, kterou žádný nepříjemný zážitek nepoškodí. Už Brazílie v Riu 2016 s diváky a vyprodanými halami na každý zápas byla nádherná, takovou atmosféru jsem jinde nezažil.“
Teď s nadcházejícími zimními Hrami v Pekingu se promění v zapáleného fanouška. „Já ty lidi ze zimních sportů osobně neznám, ale hokej mám rád a klukům budu fandit asi nejvíc. I když tam chybějí nejlepší hráči z NHL, moc se těším,“ usmívá se.
Sám vyznavač fyzicky náročné hry zatím nevnímá ani věk. „Cítím se líp, než když mi bylo pětadvacet. K tomu má stejnou váhu psychika, ve sportu i v životě, myslím, že se zlepšuju a věřím tomu,“ vykládá přesvědčeně. Těší ho i situace v německém týmu TTC OE Bad Homburg, kde působí a dotahuje novou smlouvu.
Oceňuje i vzestup domácí scény, kterou bedlivě sleduje, i když na domácí ligový kolotoč neusedá. „Svaz dělá superpráci, podmínky jsou lepší a lepší. Díky vítězství v olympijské kvalifikaci jsem se dostal do povědomí, pozitivně reagovali noví sponzoři. Půjde to nahoru,“ vzhlíží do budoucna s optimismem.
Foto: Vlastimil Vacek
