15 Čvn Triatlonistka Kuříková se vydává na železnou švýcarskou cestu
Petra Kuříková začíná zítřejším startem na mistrovství Evropy v olympijském triatlonu novou kapitolu sportovní i životní. Čerstvá inženýrka ekonomie se do ní „začte“ ve stále svěžích pětadvaceti letech pod vedením Luboše Bílka, českého trenéra německého vítěze havajského Ironmana.
Jaké čekají v Kitzbühlu tratě, už to není tak drsné a kopcovité jako před lety, že?
Jede se okolo jezera na okraji města, ale úplná rovina to není. Čeká nás osm okruhů na kole, bude to hodně rychlé. Dívala jsem se, že startovka není moc nabitá, chybí třeba Non Stanfordová a další holky, pojede nás asi osmadvacet a to je málo.
Co to znamená pro vývoj závodu?
Bude to specifický závod, asi se to hodně roztrhá na menší skupinky. Dnes jsem si trať projela a byla jsem docela spokojená. Možná ale víc kopců by mi sedlo líp.
Kam můžeš dosáhnout výsledkově?
Nerada to říkám dopředu. Jeden velký cíl jsem si splnila v úterý, kdy jsem v Liberci udělala státnice. Proto jsem i sem přijela později. Uvidíme, kolik sil mi zbyde, mám i spánkový deficit. Za týden mě čeká ještě druhá Evropa ve sprintu v Düsseldorfu. Tam by to mohlo být lepší.
Větší vliv ale bude mít dlouhodobá příprava, jak se vydařil trénink přes zimu?
Naštěstí jsem nebyla nemocná, ani mě nepotkalo zranění. Povedlo se mi vše, co jsem měla v plánu. Od nové sezony mě vede Luboš Bílek. Ne že by se překopalo úplně všechno, ale změny proběhly. Možná mi to letos výsledkově třeba úplně nesedne, protože to může být pro tělo šok pro tělo.
V čem nejvíc?
Trénuju mnohem větší objemy, není tam ale zase tolik intenzity. Luboš žije u Curyšského jezera, já jsem tam začala trávit hodně času, tím ta spolupráce začala. Klimatické podmínky tam vládnou opravdu lepší, Jablonec je hodně deštivý a zima v něm bývá dlouhá. Těch změn tak u mě proběhlo vlastně docela dost.
Zdravotně jsi všechno překonala?
Na začátku listopadu jsem byla na operaci s patní kostí, tím jsem uzavřela starý příběh. Pak jsem se odstěhovala a doufám, že to bude všechno lepší.
Jak trénuješ? V Jablonci jsi střídala party podle disciplín… Vzhledem k trvalým klimatickým podmínkám i současnému bídnému stavu a zázemí českého triatlonu se na světovou úroveň z domácích podmínek prostě dostat nedá, to potvrzuje i Vendula Frintová, jediná kdo se tam drží.
Bydlím kousek od tréninkového centra švýcarské reprezentace. Trénuju se skupinou Luboše Bílka, kde je Sebastian Kienle a další ironmani.
Zahájila jsi 26. a 32. místem ve světové sérii, pak 17. na světovém poháru v Madridu. Máš před sebou čtyřletý blok motivace s cílem v olympijském Tokiu?
Dalo by se to tak říct.
Tím spíš, že se tam kromě individuálních závodů pojede i mixovaná štafeta (0,3-8-2 každý člen)!
Je to pro všechny velká pozitivní novinka, ale ještě nevíme, jak bude probíhat nominace. Já se navíc cítím líp právě na sprinterských tratích.
Stejný štafetový model vás čeká i v neděli v Kitzbühlu, že?
Může se to trošku lišit vzdálenostně, záleží, jak to přesně vyjde. Začne Terka Zimovjanová, ta přijela jen na štafetu, bude odpočatá a musí se udržet skupiny, to bude zásadní. Já pojedu třetí úsek. Z kluků se chystají Honza Čelůstka a pak taky odpočatý Ondřej Olšár. Atmosféra takového závodu je jinačí, radost se násobí. Věřím, že si to užijeme.
Všichni čtyři jste členové OLYMP CS MV, cítíte o to větší závazek?
Jsme hodnoceni především podle výsledků na mistrovství Evropy, protože mistrovství světa máme my, triatlonisti, jako seriál závodů. Proto je tohle pro nás nejdůležitější závod roku.
Na prize-money nabízí Evropa 60 000 eur… Jak dáváš dohromady rozpočet?
Já jsem zaměstnanec Olymp CSMV na třetinový úvazek, mám smlouvu do října. Dává mi to jistotu, základ, dostanu výplatu. Pak mám i další podporu na závody a soustředění. Další balíček financí získám od triatlonové asociace a musím mít taky vlastní sponzory. Z hlediska financí se mi to osamostněním zhoršilo, ale zase mám víc možností. Je to investice do budoucna. Mamka si bude muset najít jiného sparinga. Ale v Jablonci z čeho vybírat, nemám strach.