02 Úno Veslařka Topinková vyhlíží mistrovství Evropy v Račicích. Zatím skromně
Velká dáma českého sportu to ještě nebalí. Olympijská vítězka, dvojnásobná mistryně světa i světového poháru, a čtyřnásobná evropská šampionka na skifu Mirka Topinková Knapková míří k veslařskému mistrovství Evropy. Však se koná na domácím kanále v Račicích! I když teď ještě skromně říká: „Nevím, jak na tom budu, jestli budu mít dostatečnou výkonnost.“
Po olympiádě v Riu, která skončila bez radosti v semifinále, jste si už odpočinula… Opravdu nevíte jistě, zda se tu ukážete?
Sama nevím. Po olympiádě jsem byla hodně unavená a nešlo mi to. Dala jsem si do konce roku volnější režim, i lékaři mi doporučovali jen nižší intenzity zatížení. Až po novém roce začínám znovu pořádně trénovat. Uvidíme, jak na tom budu, jaká bude výkonnost na velké závody. Také máme nového šéftrenéra, ještě neznám přesné požadavky.
Byly tam víc fyzické problémy, přímo zdravotní, trápila vás přece záda i achilovky, nebo i psychické?
Dá se říct extrémní únava. Fyzická a možná i psychická. Dělám vrcholový sport už šestnáct let. Neustále podávat výkony na vrcholné úrovni, být pod tlakem, na to je potřeba se i dostatečně mentálně se připravit.
Jak jste odpočívala?
V říjnu jsem ještě jela na osmě s holkami v Americe. Pak jsem si trénovala lehce. Snažila jsem se o jiný pohyb, převážně vytrvalostní, běhala jsem, trochu kolo, teď běžky.
Začal vám ten pravidelný zápřah, konkrétní plány i loď chybět?
Chybí mi pohyb. Když nic nedělám, je to až nepříjemné. Loď už jsem asi taky postrádala. Námaha v intervalech mi ani neschází. A veslařský trenažer s blikajícím displejem, ten už rozhodně vůbec ne.
Jak vypadal návrat do tréninku, jak se cítíte?
Od nového roku buduju základní vytrvalost. Vedle trenažéru, na který chodím jen jednou týdně, běhám, k tomu běžky, posilovna. Myslela jsem si, že to půjde rychleji, ale progres tam je. Jsem ráda, jaká vládne zima, hlavně na běžkách to je super. Pro nás ideální, hodně podobný pohyb, zapojí se všechny svalové skupiny, výborný na oběh.
Dá se skvěle jezdit i v Praze a okolí. Jste bruslař, nebo klasik?
Já jezdím do Krkonoš, nejvíc do Jakuszyc. Jsem bruslař, je to jednodušší, potřebuju hlavně pořádně máknout. Loni jsem odjela Jizerskou 50 klasicky, bylo to pěkný, ale jednou mi to stačilo v tom rumraji.
Evropa se koná poslední květnový víkend, mistrovství světa v Sarasotě na Floridě až na závěr sezony na přelomu září a října. Máte už termíny, kdy prokázat formu?
Máme průběžné testování, mám nějaké limity, ale díky výsledkům z minulosti také jistou důvěru. Mistrovství ČR na dlouhé trati se jede na začátku dubna, pak následují kontrolní závody v Račicích. Podle toho se rozhodne, jestli mám na to jezdit sama na skifu nebo případně složit nějakou posádku. To by se muselo vyzkoušet, jestli by to šlo. Jak rychle se sjedeme, to odhadnout zatím nedokážu.
Nejlepší tedy zaměřit se na Evropu na skif. Nebo existuje i varianta, že stihnete jet sama i v posádce?
Bylo by to jednodušší zůstat na skifu. Jsem individualistka, zvyklá jít sama za sebe. Ale nebráním se ani posádce, to by byla výzva, změna. Záleží, s kým bych jela. Aby člověk zvládl oboje, na tom by musel být hodně dobře. A nevím o nikom, kdo by to kombinoval v hustším programu světových pohárů nebo mistrovství Evropy. Na mistrovství světa, které trvá týden, se to dá líp.
Ukázat se na vrcholné akci doma přináší víc motivace, nebo spíš obavu z tlaků a očekávání?
V zahraničí je větší klid. Ale vím, že šampionát tady pomůže prezentaci veslování, lidi by mohli přijet a bude to hezký si zazávodit.
A pak, co dál, co se týká veslování?
Bude záležet na zdraví a jak mi to půjde. Někde vzadu se mi jezdit nechce. Nedovedu si ale představit, že bych vydržela další čtyři roky na pátou olympiádu. Vím, jaká je to dřina.
Dálková plavkyně Jana Pechanová si dala pauzu s miminem a pak se s chutí vrátila…
To je možný. Po odpočinku člověk často zjistí, že má ještě větší chuť. Jenže já tu příležitost dát si rok volno nikdy neměla. Nevím, jak by to u mě fungovalo.
Je vám šestatřicet, rodinu přece také plánujete. A matky se ve vytrvalostních sportech vracejí většinou úspěšně.
Rodina se bohužel moc naplánovat nedá, navíc v mém věku. Pak to dopadne jinak, spíš tomu nechávám volný průběh. Rodinu ale samozřejmě chceme.
Co na to manžel Milan, kanoista?
Pracuje a dělá předsedu kanoistického oddílu na Zbraslavi, k tomu si trénuje a závodí. Sportuje taky každý den. Hodně toho stihneme spolu, na běžky jezdí se mnou autem, já bych se sama ho hor nepustila.
Pokračujete dál i díky kvalitnímu zázemí v Olymp CSMV, že? Většina veslařů se ale připravuje v Dukle, nepřináší vám to komplikace?
Ne, vůbec. Jsem v resortním středisku Olympu už léta. Začínala jsem tu ještě s kluky, trénuju na Slavii, moc se mi tehdy nechtělo na Duklu. Mám výborné zázemí, je to pro mě velká opora. I když většinu přípravy absolvuju v loděnici na Slavii, chodila jsem do Stromovky běhat do haly i na ovál.
Už jste si vybrala práci do budoucna? Čas změny životního rytmu se blíží…
Čím víc přemýšlím, tím míň vím. Ráda bych zůstala u sportu, ale nevím, jestli u trénování. I když mám magisterské studium na FTVS a teď ještě studuju psychologii na soukromé škole. Takže uvidíme. Nemám přesnou představu. Ale zkušenosti bych ráda předala dál, aby je někdo využil. Nechci začínat úplně od nuly v jiném oboru.