20 Kvě Zápasnice Hanzlíčková se vrací. V pauze zvládla nejdřív psa, pak i psovoda
Až v pondělí se Adéla Hanzlíčková konečně zase pořádně porve. V rámci uvolňování poměrů po tuhém režimu nouzového stavu v souvislosti s čínským koronavirem se teprve teď mohou pustit naši zápasníci do plného tréninku.
To znamená, že se vydají do haly ve Stromovce a na jejich žíněnkách budou zápasit se sparingpartnery. „Moc se těším,“ říká naše první dáma. I když s náročným obdobím „nečinnosti“ se vyrovnala poměrně se ctí. „Nebylo to jednoduché, ale člověk se přizpůsobí. A dokážu si dát řádně do těla i sama,“ hodnotí.
Což činila v posilovně, při kruhových trénincích i výbězích do přírody. „Kupodivu jsem si vylepšila i pár rekordů, když jsem dělala testy pro trenéra. Až se tomu divím,“ usmívá se až stydlivě, ale hrdě.
Tak třeba shyby. Dala jich osmnáct s držením podhmatem a to má teď nezávodních 71 kil. „Obvykle je cvičím v sériích 5×10 a i to je docela náročný. Vylepšila jsem si i vzpory,“ vypočítává.
A jak vypadá její běžecká aktivita? „Většinou mířím do Stromovky, oběhnu jedena půl kola, přes pět kiláčků. Ale žádné přemáhání, jen zřídka se hecnu.“
Poctivě se zapojila i do projektu natáčení kondičních videí na pražském letišti (spolu s dalšími sportovci Olympu rychlobruslařkami Sáblíkovou a Zdráhalovou, vzpěračem Orságem, běžkyní Mäki nebo gymnastkou Holasovou). „Výborný projekt, zajímavé zpestření, ukazovali jsme prvky svojí přípravy. Každý jsme vyfasovali jednoho pracovníka letiště a já jsem vychytala psovoda z ochranky,“ vypráví s jiskrou.
Nejdřív na ni pustili psa! „Dali mi sice ochranné oblečení a mám ke zvířatům dobrý vztah, protože můj táta je veterinář, měla jsem i kynologii na střední škole a něco mi v hlavě zůstalo, ale stejně… Trošku jsem se bála. Rozběhl se na mě a zakousl se mi do rukavice do návleku a já s ním pobíhala,“ dodává.
Následně zkrotila i jeho psovoda. „S lidma to umím asi líp,“ směje se. Měl podobnou váhu, bylo to snazší. „Ale nervali jsme naplno,“ podotýká. Vše v rámci pravidel, na ultimátní bitky ji prý neužije, ani je nikdy nezkoušela.
„Přečetla jsem hodně knížek, víc jsem si uklízela a vařila, byla to vítaná změna ke každodennímu režimu,“ hledá si na uplynulých týdnech pozitiva. Většinu času trávila v Praze, občas se vydala za rodinou do Brna.
Teď už ji čeká nástup do všedního režimu. „Později jsem sice mohla do haly, ale jen občas udělat společné kruháče. A při nich hody panákem, to ti do vlastního zápasení tolik nedá, figura nedává odpor. Ale že bych ztratila cit? Myslím si, že se vrátím rychle a až si zazápasím, brzy se vrátím zpět. I když to bude potřeba trošku vyladit.“
Žádný turnaj ale zatím nevyhlíží, jen čeká, jak se vyvine situace. „Týden před termínem nám zrušili olympijskou kvalifikaci. A to že se posunula olympiáda, jsem nakonec docela ráda, nebyla jsem v ideální formě, nevěřila si. Už jsem po loňských zraněních v pořádku, přibyl mi rok na trénink, můžu se zlepšit,“ chystá se. „Uvidíme, co bude. Snad pojedeme na soustředění. Jinak budeme tréovat doma s tím, co máme, v Česku jsou šikovní kluci. Přejdeme zase na dvě fáze denně, až přijdou turnaje, chceme být připravení.“
Že by si snad odskočila pro zpestření do jiného odvětví jako někteří sportovci, s tím nepočítá. „Vydržím si to, do jiného sportu se mi nechce, abych si nepokazila pověst, nebo se nezranila. Radši ne,“ vrtí hlavou.
foto: Radek Šafránek