29 Lis Zápasnice Hanzlíčková slavila světovou medaili až do rána
Nejkrásnější den (a pak i noc) v životě prožila naše zápasnice Adéla Hanzlíčková. Na mistrovství světa do 23 let v polské Bydhošti vybojovala bronzovou medaili. Přestože byla po nepříjemné nemoci, přestože prohrála hned první zápas s pozdější šampionkou… Dokázala to!
Má už sice tři evropská stříbra, ale světový bronz… „Tohle je mnoho tříd výš, to je mega úspěch,“ vykládala nadšeně. Navíc stala se tu nejlepší Evropankou. Cesta však vedla přes mnoho překážek a protivenství.
Nejdřív nemoc. „Deset dní před mistrovstvím jsem nemohla trénovat, stihla jsem jediný trénink,“ povídá. Zánět ledvin s antibiotiky zkomplikoval také tradiční shazování váhy. „Dávám dolů vždycky pět kilo a teď to bylo hodně složité, musela jsem málo jíst, ale zase dost na to, abych úplně nezeslábla.“
Pak turnajový pavouk. „Vylosovala jsem si nejvyšší číslo a jako jediná šla do předkola a hned proti nejlepší Japonce Gempeiové. Ví, že je silná. Ale hodila mě na kameru, prohrála jsem na body 3:8, byla pěkně otlučená a navíc úplně hotová, vyčerpaná. Chtěla jsem to zabalit.“
Jenže díky dalším vítězstvím Japonky se dostala do repasáže (oprav) a pokračovala tu dál až k medaili i navzdory těžké asijské skupině. „Hned první zápas jsem se chytila a nabudila, Musela jsem to buď rychle ukončit anebo jet hlavou a nevysílit se. Šlo to, obě další (Číňanku Pao a Gambarovou z Ázerbájdžánu, pozn. aut.) jsem drbla za minutu na záda,“ usmívá se.
Do boje ji hnala slušně zaplněná hala. V Polsku běží zápasnická liga a lidi se tu naučili chodit, navíc česká Amazonka tu často trénuje, takže ji bouřlivě podpořil i celý polský tým. Mezi zápasy jedla jen banány, jak je zvyklá, víc by scvrklý žaludek nepobral.
Poslední souboj s Ruskou Smoljakovou o bronzovou medaili pořadatelé vyhodnotili jako nejlepší zápas celého dne! Češka prohrávala 4:6, ale dokázala vyrovnat a udržela soupeřku na lopatkách 16 vteřin před koncem.
„Už mi docházel trochu dech, ale cítila jsem podporu od Poláků, jela jsem pořád dál.“ Až k divokému vítěznému gestu. A polské kamarádky pak připravily nádhernou oslavu na diskotéce až do rána…
A co dál? „Teď si budu užívat odpočinku bez žíněnky,“ těší se. Pak se pomalu přesune mezi velké holky, do dospělé kategorie. „Byla jsem zvyklá vozit medaile, teď to asi hned nepůjde. Baby se dostávají na vrchol okolo sedmadvaceti, srovná se psychika, musí se vyzápasit,“ ví dobře.
Navíc se mění se váhové kategorie, její řeckořímská „63“ končí. „Asi trošku přiberu, do 62 jít nechci, do 65 bude neolympijská. Až půjdou olympijské kvalifikace, uvidíme, jak na tom budu a vyberu si mezi 62 nebo 68. Nejspíš radši naberu. Jde mi to do svalů, ale nechci být nějaká ošklivá krabice,“ usměje se.
První větší turnaj čeká na přelomu dubna a května, mistrovství Evropy v ruském Dagestánu. „Tam bude natřískáno, divočina, těším se. Ale nemám nereálné cíle, že by to hned mělo cinknout.“ Už před třemi lety ale ještě jako juniorka skončila na dospělé Evropě pátá.